až ono proslulé vyznání lásky vědě, jež o třicet let dříve
učinil pětad vacetiletý Arnošt Renan, donedávna
předtím seminarista u sv. Sulpice. Avšak vědecká pravda,
zvláště ne ní", li projevem ducha výlučně intelektuálního a
v podstatě abstraktního, nikdy nemůže nahraditi pravdy
osobnostní, zpečetěné celým osudem. »Písním kos mi •.
ckým«, jejichž koncepce se datuje mezi nesoustavnými
návštěvami posluchárny a chvilkovými zastávkami
v observatoři, chybí vnitřní nutnost ideová.

Celá kniha básněna jest jedinou metodou: metodou
anthropomorfjsmu. Anthropomorfismus ten není zalo •.
žen pouze na Nerudově potřebě a schopnosti zření
i podání živě názorného, nýbrž i na zvláštním jeho
daru vše zdůvěrniti, zlidštiti, humánně protepliti. Nej •.
zazší světy odrážejí v podání Nerudově intimní lidské
vztahy! život a živoření pozemštanů jsou úplnou ob •.
dobou kosmických dějů. Docela ojedinělé jsou příklady,
že N erudainspiruje se závratným kontrastem člověcké
nicoty a vesměrné nekonečnosti, není však náhodou,
že v těchto básních nejmocněji šumí peruti poesie: pro
básníka meditativní vlohy a filosofického posvěcení byl
by právě tuto nejhlubší zdroj kosmické inspirace.
Jednou našel Neruda opravdu defjnitivní výraz pro tento
odvěčný vztah člověka ke zhvězdněnému oceánu nad
hlavou, v osmiverší známém již obecně:

»Mysfi se nejvýš - a nad tebou
hvězd jako vřesných zvonců ř
a kdybys byl jako slunce stár,
nedomyslíš se konců!