" I f

KONECNY C L, jeho~ dosaženíNerudazaplati1

. nejkrásnějšími mužnýmilety, jest naprostá jistota
života, úplná rovnováha ve vesmíru, kdežto jeho
lidské i básnické mládí bylo ovládáno buď hroutící se
závratí nebo horečným hledáním pevného bodu ve
vzduchoprázdné prostoře nihilismu a marnosti. Když
byl Neruda zvítězil v trojím eksperimentu úsilí o rovno.,
váhu, jímž byly mise novinářská, poutníkovo blou.,
dění a genristův náběh k objektivnímu realismu, za.,
toužil vyzpívati i básnicky mocné vědomí bezpečí,
radostný pocit vyrovnané a ovládnuté síly. Nejprve
»Písněmi kosmickými«.

»Písně kosmické« zajímají spíše svým způsobem
řešení tohoto ústředního problému životního než svými
hodnotami uměleckými. Svou jistotu v životě, svou
rovnováhu ve vesmíru nepojímá tu Nerudajako
prožitou a protrpěnou zkušenost, nýbrž spíše jako nauko2
vou empirii, která prostě se odvozuje a
snímá_sprokázaných faktů a dokázaných poznatků vědních. N eruda,
příležitostný žák a nahodilý učeň moderní astronomie
a pluralistické kosmologie, dal se rád a ochotně poučiti
o trvalé, ba nezničitelné eksistenci své ve vesmíru, ří.
zeném neměnnými a svrchóvaně moudrými zákony a
uvěřil povolně tomuto uspokojujícímu výkladu, jenž
neshodoval se sice s osobními zkušenostmi srdce, ale
opíral se zato o spektrální analysu a o Laplaceovu
autoritu. Pětačtyřicetiletý Neruda zakotvil tu načas
v radostném positivismu, prosyceném skoro naivní vě.
rou v sílu a neobmezenost vědeckého poznání a věde.
ckého řešení světa, positivism ten připomíná chvílemi

73