v

ZE TAKÉ umělec přinesl si kořist zcest, vypráví
malá, ne právem zapomenutá knížka» Různílidé«.
Již starý Laurence Sterne, otec J can Paulův a Jěd
Heinův, vyznal se rozkošně v chardinovském umění
zhustiti cestovní dojem v genrovou postavičku,
obestřenou sytým, teplým ovzduším, vdechnouti drobné
figurce, pouze letmo pozorované, ducha země a doby,
odhaliti v okamžikovém výjevu základní rysy jejího
osudu: a to je v podstatě i umělecká metoda »Různých
lidí«, těchto »cestovních episodc pouti dunajské ale
•.vantské. Nebyl by to však Nerúda, básník ven·a ven
osobní, kdyby nepodával více než dokonalé užití sebe
lepší, ale přece jen cizí metody; »Různí lidé«
obsahují mnohem více. Jiskří a světélkuje v nich neoby.
čejně prudký a intensivní pocit života; vybíjí se jimi
radostná a mužná láska ke skutečnosti, k pozemskému
víru, k lidské komedii; konečný dojem těchto skizz a
episod, v nichž jen povrchní doktrinářství může si
hlavně pochvalovati rozšíření okruhu látkového a
pestrost národopisnou, jest dojem věčné a marné hry,
v níž kmitne se lidská postava na okamžik na cestě ze
tmy do tmy,a přece každá chce uchvátit s sebou
největší kus světla a štěstí a přece každá prožívá svou
vteřinovou episodickou úlohu, jako by byla
Alexandrem nebo Donem Juanem.

Na cestě od • Arabesekc k» Povídkám malostranskýmc
náleží »Různým lidem« přední místo;bývají.lina ně
stavěni pravidelně »Trhanic, jest to jen jeden z četných
omylů, nahromaděných kolem této milé genrové
skizr:y. »Trhanic děkují za svou obecnou slávu látkové

69