nostem postava postaviček jimi podmíněných,
zaosvobození od trudného a marného egoismu, za sloh
zhuštěný a soustředěný, za úsečnost a plnost
prosaického výrazu, za živost a vervnost jazyka. Na mnohém
tomto rysu Nerudova osobního i literárního rozvoje
stejnoměrně spolupracovala škola cestování i škola
novinářství, jestliže však ona Nerudu od začátku
zahrnuje dary, vymáhá tato od svého premianta tvrdě
a neúprosně přehnaný sobotales.

V cestopisných svých causeriích stojí Neruda novinář
nejvýše, a tu zase »Obrazům z ciziny« patří první
místo: »Pařížské obrázkyc mají arcit junáčtější bujarost,
rozkošnější bezprostřednost, ano i soustředěnější
jednotu, »Studie výstavní« skrývají větší bohatství
dokumentární a otvírají rozlehlejší obzory kulturní, avšak
v »Obrazech z cizinyc stoupají barevné vlny
krajinných i společenských dojmů rozhodne nejvýše,
kolébajíce na svých vodách nesčíslné národopisné typy,
dějinné podobizny, politické fragmenty. Bylo by
potřeba definitivně odečísti s Nerudových cestopisů vše,
co přijal ze svých pramenů, pomůcek, knižních i ústních
informací, abychom dovedli oceniti právě to, co jest
kořistí jeho břitce pozorujícího oka, hrou jeho
jiskřivého rozmaru, bleskem jeho evropské inteligence: snad
by pak zatměl se nejeden kulturní a dějinný prospekt,
jemuž jsme se podivovali, snad by ubylleckrerý, za
•jímavým materiálem doložený a podepřený odhad
sociální, snad by zmizel ten či onen zNerudových
nahodilých a příležitostných úsudků o umení. Avšak
to, v čem spočívá vlastní a nenapodobitelné kouzlo

67