tlcký poutník nejde proto do ciziny rozumově pátrat, zkoumat skutečnost, chápat poměry, nedbá ani o ná. rodopis ani o politiku, nebéře s sebou naukových pomůcek ani nenaplňuje současnými dokumenty svých zápisníků, dívá se v slastném vytržení a v polosnách jakýmsi mlžným oparem na zemi své touhy. Prožívá na chvíli závratné opojení, mámivou rozkoš novosti a zá. zračnosti, avšak jen na chvíli: tím mocněji probudí se pak jeho nostalgie, zádumčivé vědomí, že jeho pravá otčina leží kdesi za hranicemi světa, a romantik se zlomenou holí poutnickou vrací se domu, neukojen a neproměněn. Proti tomuto romantickému typu poutníka staví skoro současně jiný, naprosto odlišný typ lord Byron vChildu Haroldovi. Byronský poutník, pln hněvu a vzdoru, neprchá jen před domovem úzkým, pokryteckým a mdlým, nýbrž i před vlastním svým já, rozmarným a zjitřeným, před kletbou svého individualismu bolest •ného a neplodného. Také on hledá v cizině to, čeho domov mu nemohl a nechtěl dáti, také on letí toužebně za možnostmi vyššího života ... avšak nalézá to vše. Mocně upírá své oko na barevnou skutečnost krajinnou i lidovou, jeho břitká inteligence rozumí přítomnosti a čte z ní minulost, jeho veřejný zájem rozpaluje se politickými vzpomínkami, dějinnými úvahami, sociálními postřehy. Poutník den ode dne cítí, jak roste nejen jeho smysl pro skutečnost, ale i celá jeho vnitřní bytost, jak rozestupuje se začarovaný kruh sebetrýz. nícího individualismu, jak pustá prázdnota a sebevražedná nuda jsou překonány, vyléčeny, vykoupeny-a muže se vrátiti domu očištěn a obrozen. 63