den jsou dvě srdce lidská šťastná spolu,
v den druhý štěstí prchá poskokem,

a obě srdce letí v propast dolů

co je v tom světě širokém,

co je tu, co je bolu! c

Zdaž však nesplynul zde do temných a hlubokých
vln jediné sloky žal dvojí: žal nad milenkou, urvanou
smrtí, a bolná vzpomínka na ~u, jež odešla sama, sve
•.dena svědomím upřílišeným? liJ

54