TA TRUCHLÁ, dlouhá noc stala se nanovo
do. minantou vnitřního života osamělého básníka.
Chvílemi se zdálo, jakoby vzpomínka na
předčasně zemřelou milenku měla v sobě slastný odlesk a
vlídnou útěchu oné krásné episody samy. Básník
prodléval u ní se zálibou. V dušičkovém feuilletonu po
13letech oživoval si hlediště Prozatímního divadla jen proto,
aby se mu zjevila dvojice Šebastiána a Violy. V
nejkrásnější své knize, v »Prostých motivech« nadepisuje jednu
erotickou pie9u alespoň jménem Terezy a Gesu, aniž
již myslil na milostnou svou elegii s Terezií
Macháčkovou, tak rozdílnou od tohoto rozmarného motivu.

Ale zvolna vyprchá a zmizí všecek slastný přízvuk
marného erotického snu ... vzpomínka na živou
milenku vybledne, tvář její vyvane ze srdce ... a jen
hořký vyčítavý cit smutné ztráty zůstává. Při druží se
k ostatním bolestným dojmům života, zvýší básníkův
stesk do osudu zpola jen J>~ožitého. Poslední akt
tragikomedie lásky počíná. Milenka byla pouhým ná.
strojem v ruce osudu, který jitře bolestnými a
strastnýmiději nitro básníkovo, vybavoval jeho
nejpravdivější a nejhlubší díla umělecká. Kdykoliv Neruda,
osamělý a chorý chodec po tvrdých dlaždicích života,
účtoval se svou minulostí, se. svým mládím, se svou
samotou, nezapomněl vyčísti zlým božstvům, že mu
vzala milenkú, že jej »zasnoubila s pouhou nadějÍ«.

Již v druhém vydání »Knih ve1'Šůc zaznívají ty!O
bolestné tóny, a to bez sordiny, bez itilísace. V básni