kou, to vše rozpoutávalo nejkrajnější erotické hyper.
boly. Pak, když konečně dočkal se netrpělivý již Ne.
ruda milenčina vyznání, vzdal se cele a plně lyrickým
paroxysmům svého citu, přestal psáti verše, kde bylo
přece nutno rytmem, obrazem, strofickou disposicí
krotiti svoje erotické nadšení, a improvisoval jen dlouhé,
patetické dopisy. V těchto nekonečných výlevech
oddané něhy a spolu hořečné žízně po štěstí, odcizil
se Neruda nejen erotice svého poměru k Anně Holi,.
nové, ale přímo vlastní, dotud jednostranně vyhraněné
individualitě. Ironický rozum, glosující naivnosti roz •.
touženého srdce a břitký pozorovatelský realism, pro.
následující nepřátelsky nadvládu sladkých
romantických fikcí, jsou teď kdesi hluboko pohřbeny. A milenka
se skutečně více a více stává fikcí, chřadne a stůně,
opouští Prahu, uchyluje se na venkov, Nerudovi spo,.
lečensky nedostupný, a nepíše ~ni sama listů. Básník,
jenž ještě v prvních dobách lásky prožil celou hrůznou
soustavu představa tušení o chorobě milenčině, ne
•chtěl později ani zdaleka uvěřiti, že milenka zvolna
odumírá. Zpráva o její smrti 12. září 1865 byla pro
něho bleskovou ranou.

Pět dopisů, čtyři básnické skladpy,z nichž dvěcykli~
ckého rázu, zůstaly nám z tohoto krátkého Nerudova
sna erotického: zdá se na první pohled přímo frivol •.
ním, podrobovati tyto intimní památky literárnímu roz .•.
boru. Mají vzácné posvěcení osudové: slib štěstí roz
•ptýlen jest nad nimi jako ranní oblaky prosycené
purpurem červánků ... slib štěstí, jenž se neměl nikdy
naplniti. V několika měsících, v nichž Neruda
milo
49