stvích a sílila těmito vnitřními zápasy. Ješte dříve než
poznala Jana Nerudu a přijala od něho tragický
pramotiv svého dalšího života, prokomponovala svůj ná.
zor o vnitřním světě jako symfonii mravních sil a vol.
ních hrdinství. Klaněla se životu, ježto jest povinností,
~užila po lásce, která poskytuje ženě možnost mrav:
ního poslání, snila o štěstí, jsouc odhodlána vyměniti
je ve vznešené sebetrýzni za sebeobětování.

Jan Neruda, který k ní přicházel se rty pokřivenými
svévolnou ironií a s pověstí pokřivenou hýřilstvím
mussetovským, okouzlil, ba uchvátil ji dvojnásob:
křísil její dávné dívčí sny o byronském rozervanci a
vábil zároveň hlubokou a složitou svou povahou její
dotud nevyužitý smysl etický. Převyšujíc jej věkem
i rozvahou, dovedla ukrýti vášnivou náklonnost svého
citu k Nerudovi za moudrou a přísnou soustavu mrav;
ní sympatie, ač chvílemi bylo jí hořko v úloze ~gu.
vernanrky«, cítíc se býti povolánu za milenku z milo.
sti boží. Proto pod výbušným temperamentem smysl.
ného a pošklebného Nerudy pátrala po možnostech
rytířského citu, proto hledala pod zpupně honosným
mravním nihilismem prodluženého bohéma
neuvědomělou touhu po čistotě, proto odstrkovala krásné své
ruce, když je dobývačný Neruda chtěl políbit, ale
nabízela je, kdykoliv mohla rozvrácenému příteli
přispěti na cestě mravního vzestupu.

Básník, jenž vůči prostoduché Anně Holinové rád ma.
skoval svůj chlad rozumovou úvahou, nechtěl se na.
opak u Karoliny Světlé, kterou miloval bez citových
výhrad a bez ironické dialektiky, nikterak spokojiti