otázku svého životního rozhodnutí v pouhou otázku
eksistenční. Pak psychologický výtěžek: Básník nevěří
v sebe, nenávidí chvílemi svého vlastního já, prchá před
svým chladným intelektem, aby přece nakonec stal
se obětí tohoto zlého démona.

Není to Neruda sám - jest to prokletí celé doby.
Heine/ lyrický psycholog lásky otrávené ironií, a Lenau,
lyrický psycholog lásky skonávající v beznaději, byli
básnickými miláčky tohoto pokolení, které jako zástup
bolestných obrazoborců přišlo po romantických
modlářích erotického paroxysmu. Hledali nový obsah ci
nový smysl milostného dramatu a upírali životní
právo staré, konvenční, sentimentální erotice
předcházející generace. Neruda, Šolc, Mayer, ba dokonce
v několika pie9ách i Hálek, vyznávali tuto novou
zápornou filosofii marné lásky. lIJ

41