HRDÁ předmluva »Knih veršů« nese datum 1867,
leželo by tedy mezi nimi a »Hřbitovním kvítím«
celé desetiletí. Chronologie mění se podstatně,
posuneme=li vznik :.Hřbitovního kvítí« blíže ke
koncepčnímu bodu, k smrti přítele Antonína T ollmanna
r. 1853 a rozpomeneme=li se, že většina básní z »Knih
veršů« byla již před r. 1861 napsána a po časopisech
otištěna. Pětiletí, které dělí obě básnické knihy mla
•dého N erudy, jest z nejvýznamnějších dob jeho života.
Nebyla to však ani smrt otcova, ani důvěrné sblížení
se stárnoucí matkou; nebylo to zřeknutí se dráhy
úřednické a profesorské ve prospěch liberálního
no.vinářství, ani první nesmělá sláva přerušená literár ••.
ním skandálem, co přepodstatnilo Nerudu. První akt
polotragické komedie lásky Nerudovy zjemňuje jeho
sensibilitu, vzněcuje hluboce jeho cit, učí jej vděkuplné
hře rozmaru, vyvolává v jeho lyrice konečně i hudební
melodii.

V tomto prvním, celkem beznadějném a chmurném
dějství prožívá drsný, nedůvěřivý mladý poeta Iyri=
ckých disonancí v poměru k prosté a jemné dívce
neustálý boj vášnivé touhy po úplném oddání se
s chladným, analytickým rozumem, jehož leptající
ironická lučavka rozkládá a ničí vlastní život citový.
Naslouchá do svého nitra, a tu zaznívají vedle
nejněžnějších akordů romanticko=sentimentální erotiky
i výsměšné, příkré tóny rozčarované skepse. A přece
vztahuje zas náručí po milence; než, ohlédne se za
sebe a tu vidí, kterak s drsným pošklebkem sardonický
Mefisto skanduje své zlomyslné rytmy o rozvaze,

40