k nejhlubším Nerudovým lyrickým číslům. Základní
vztahy lidského života jsou tu úsečně sestylisovány a
nejprostšími analogiemi vyloženy; křehký humor hraje
v nich jako paprsek slunce v lučním květě, ale na dně
zdobných těch kalíšků třese se slza. Snad »Modlitba«
k sv. Antonínu za vrácení ztraceného mládí, v níž
zhuštěno jest několik jarních i podzimních čísel z »Pro
•stých motivů«, jest právě tak málo pravým epigra
•mem Martialova či Lessingova posvěcení jako bá.
snička :.Dvě drahá místac, poslední to epilog cyklu
:tMatičce«: ale bud jak hud, v těchto několika verší
•cích jest celý Neruda. Jistě dosáhl vrcholu jak jeho
ideál slohu hutného, úsečného, plastického, tak i jeho
význačná psychologická kombinace co nejhlubšího a
nejtypičtějšího citu s jasným bleskem individuální
myšlenky, dovedl. li do dvojverší »Smutná bilance« uza
•vříti to, co musil dříve rozvésti slavným kosmickým
hymnem zmaru a bolesti:

»eo zbude ze života, drazí moji páni,
když odpočtete od něho vše umírání?«

39