sarkasm, jeho satirické umění, jeho pamflety jsou ne
•lítostné zbraně na její obranu, racionalism Voltairova
století napouští mu svým jedem střely. II Nerudy,
věčného humanisty, stojí lidé výše než myšlenka a
ještě daleko výše stojí zpola křesťanská zpola moderně
sociální představa čistého, harmonického lidství. Jeho
humor, křtěný jeanpaulovskými slzami, není než schop.
ností, k níž se vychoval složitou kulturou citovou, aby
vyšší to lidství stále poznával odraženo v každ(by
•tosti, někdy ovšem i v podobě znetvořené. Lehká Ne
•rudova ironie, jeho smích dobrodušný, jeho osten
spíše škádlivý než bodavý dotýkají se bez nenávisti
malých zkreslenin podoby lidské a nechtějí raniti.
Proto i v epigramech, které Neruda rád a se štěstím
psával v posledních letech svého života, vane zvláštní
vJahý, mírný vzduch, naprosto jiný než v nápisech
Celakovského a v ~jehlách, špičkách, sochorech a ~ů=
lech« Havlíčkových. Vytříbený a lahodný klasik Ce
•lakovský, žijící uprostřed Rakouska Metternichova,
obrátil ostří svého vybroušeného vtipu pouze k světu
knih a literátů: jeho »nápisyc: otvírají okna do jasné
studovny přísného strážce vkusu. Obávanému kriti
•kov i a divokému polemikovi Havlíčkovi jsou již stejno
•měrně »církev, král, vlast, Musy i svět., terčem vý
•bojných útoků: břitký rozum a neúprosný vtip pro
•vádějí tu mečový svůj tanec. Epigramy Nerudovy
vznikly namnoze in margjne jeho feuilfetonů i jeho
novinářských statí a chvílemi trpí všemi jeiich vadami;
ty však, jež opouštějí denní službu causerie bavící
čtenáře z povinnosti, zdají se přímo paralipomeny

38