PRVNí ze slibů »Hřbitovního kvítí« splňuje ještě
uprostřed literárních bojů obou nepřátelských
pokolení veršovaný pamflet »U nás«, avšak i tu
zápolí básník nevítězně s formou a nadarmo se po.
kouší o životné vtělení kvasícího svého vnitřního
obsahu. Vtipné nápady satiricky přiostřené netuhnou
v nezapomenutelné situace, polemické a kritické ná.
jezdy na nepříjemné osoby nehoustnou v opravdové
postavy karikaturní; fantasie je střízlivá, groteskního
překreslování, bizarní nadsázky Neruda nezná. Jeho
verš jest příliš šedý, příliš mdlý, příliš neohebný, aby
zachytil figurinu, aby karakterisova{ dialogem, aby
vytěžil plně časové narážky. Ač byl vychován ně.
meckou literaturou třicátých a čtyřicátých let, v níž
vzešla aristofanská setba literární satiry, vložená iro.
nickými romantiky do půdy, přece nenaučil se ni.
čemu od tak skvělých a tak sršivých ohňostrojů kri.
tického vtipu a lidské zloby, jakými byla »Osudná
vidlička«, »Átta Troll« nebo »Světnice politické šesti.
nedělky«. Později, v bojích se štu/covskou tartuferií
a s pflegerovskou staropanenskou stoudností napsal
Neruda několik satir prózou, ale jak nezajímavé jsou
všecky jeho pokusy tohoto genru, proti klasickým
dílům české satiry literární i politické, proti »Křtu sv.
Vladimíra«, proti »Jyrolským e1egiím«, proti »První
generální schůzce Ceského Národního musea«, Ne.
ruda vůbec nebyl satirikem, byl humoristou.

Mezi Havlíčkovým sar~asmem a Nerudovým
humorem jest rodový rozdíl. Utočný bojovník Havlíček
miluje svou myšlenku nade vše a všemu na vzdory. Jeho

37