manifestaci mládeže. Ačkoliv Erbenova podobizna
byla provázena profesorsky důkladnou a zkostnatě"
lou úvahou velmi rozvážného Václava Zeleného, ne·
znamenala přece jen kompromis ve prospěch starého
směru. Erben byl srdečně nakloněn novému hnutí,
byt spíše lidskou sympatií něž uměleckým souhlasem;
básníci z »Májec Hálek, Pfleger, Neruda podivovali
se mu uvědoměle a opravdově i podléhali jeho vlivu.
li Pflegra byla to jedna z nesčíslných složek, které
určovaly tohoto ducha tak receptivního a tak nesa"
mostatného; Hálek byl Erbenovcem jen dočasně v rrVa=
distvých svých baladách, jež měly býti pouhou prů=
pravou k rozkošným veršovaným obrázkům
vesm.ckým; Neruda zůstal Erbenovi věren až do konce.
Erben, jehož číselně i časově tak úzce ohraničená
poesie byla spíše dílem promyšlené, skoro učenecké
kombinace a vyzralého stylisačního umění než hluboké
niterné inspirace básnické, nesmí býti pokládán za
-tvůrce nového typu básnického, nýbrž za zjev odvo",
zený. Přijal z rukou německých romantiků hotový a
4,zavře.llÝ útvar skotské lidové balady a přenesl jej do
Cech. Těžkou a trpělivou prací sběratele a srovnava",
cího národopisce poznal složité zákony biologie pro",
stonárodního básnictví, věděl, jakým změnám podlé.
hají bludné mezinárodní motivy přesazeny na půdu
českou; pochopil, kterak v lidovém podání kříží se
různé genry a styly, lyrika, dramatický dialog, baladi'"
stická úsečnost, situační malba: na tom na všem spo'"
čívá autentičnost podání a sugesce lidovosti v Erbe",
nově »Kytici«.

31