NERUDA básník dovedl však ubrániti se vlivům
a nástrahám mladoněmecké školy. Právě ony
hluboké zdroje básnické inspirace, které Mladé
Německo chtělo zasypati pošetilým rumem svých ne
•.domyšlených teorií, zpívaly Nerudovi silně a jasně
do duše, jeho lyrika i epika pila z nich vždy znovu,
jeho obraz vzhlížel se v nich opětovně až do smrti.
Mladí Němci, jejichž zakuklená i vyložená polemika
mířila vždycky proti umění romantickému, netajili se
svou nedůvěrou k lidové poesii, kterou romantika - ale=
spoň mladší romantika německá - vyznávala srdcem
i ústy a odmítali též s útrpným pokrčením ramen Iyri
•.ckou píseň, jíž romantism zjevil svoje duševní tajemství.
Proto mladoněmečtí kritikové chtěli úmyslně ta/{ špatně
rozuměti Heinovi, který svou nejvnitřnější osobnost
vyjádřil právě písní užívající všech okouzlujících pro=
středků lidové poesie; Heine, viděn v jejich falešném
zorném úhlu, byl jen ironik, skeptik, protestující rozum,
bránící se vtip, on, lyrik čarovné vnitřní melodie.

U Nerudy však tomu bylo naopak než u Mladých
Němců, lidí zcela nerytmických a protilyrických: li
•.dová poesie byla jeho velká láska, lyrická píseň jeho
velká touha.

České obrozenské romantice nepřinesl kult lidové poe .•.
sie, přejatý ze školy herderovské a heidelberské, po
•.žehnání: místo slohových podnětů, jaké od ní přijali
Goethe, Eichendorff, Wilhelm Muller, přibrán byl
v napodobení vskutku otrockém sám obsah; co mělo
býti samostatně domyšleno a umělecky vytěženo, bylo
v naivních ohlasech prostě okopírováno. Od štras'"

29