vlastní rozmarná osobnost, obírající se nejintimnějšími
svými záchvěvy po způsobě drobnomalby jeanpaulov.
ské, tlačí se do popředí na úkor všech ostatních figur,
o které by šlo epikovi; množství časových narážek,
módních novinek, žurnalistických poznámek ruší ilusi
epiky; ironické pohledy do vlastního nitra, úmyslně
koketující konfese, veršované citáty a improvisace
zvyšují dojem násilné důvěrnosti, kde by opravdový
mistr prózy tíhl k samozřejmé nerušené objektivitě.
Kdesi, mluvě v této souvislosti o svém karakteru lid.
~kém i literárním, vyznává Neruda, že »tropil ve škole
života samá alotría«. Literární termin pro alotria v próze
byl arabesky. Nerada, jenž svoje umělecké síly spíše
podceňoval než přeceňoval; nechtěl zprvu vytvořiti
více než právě arabesky, maličkosti, hračky,
ornamentální marginalie ke knize života, osobní variace na
epické motivy ze skutečnosti. Již v první knize próz po .•
dal však daleko více: jest tam několik stručně a
zkratkově narýsovaných postav, které mají svou vnitřní,
typickou tragiku; jest tam několik příběhů, v nichž trans·
parentně za dějem časově i místně vázaným proudí
věčné vlny lidského života; jest tam několik
náladových obrazů, značících úplné osvobození od
dokumentů, mdďelů, skic ve prospěch celku poetického.
Tady přemáhá tvůrčí básník mladoněmeáého
improvisatora - škoda, že ne navždy. ,IfJ

28