v

SKOLA mladoněmecká, jež myšlenkově a kultur
•
ně byla osvobozujícím prouděním, byla umě
•lecky nebezpečím velice povážlivým. Všecka
její literární teorie založena byla na bludu právě tak
pohodlném jako osudném, že slovesné umění nemá
býti než pravdivou a opravdovou improvisací, jež
by neseslabena procesem umělecké sty/isace podávala
plnost okamžiku, svěžest nápadu, bezprostřednost pří",
tomné sKutečnosti. Byly=/i poesii ldasické a romantické
ochránkyněmi a inspiratorkami Musy, družky Aponi~
novy, tančící rytmicky kolem zurčících zdrojů, vzý
•vali Mladí Němci jako svou bohyni Pallas Athénu,
která vyskočila ozbrojena ze zamračené hlavy Diovy:
nikoliv rytmem a taktem řízený pohyb uprostřed vol:
ných heroických scenerií, nýbrž výbušný skok s pan:
cířem na nohách a se zbraní v ruce oslňoval poko:
lení mlacloněmecké. Tento kult improvisovaného a
okamžikového projevu znamenal lhostejnost k propra
•cované úměrné stavbě, znamenal opovržení k slohové,
vyzrálé kráse, znamenal nechut k organickému rozví=
jení motivů, povah, dějů. Nejradikálnější z Mladých
Němců zavrhli vůbec verš jako nástroj nemoderní,
nepřiléhavý, málo vážný; jiní nastolili místo uzavře"
ného románového a novelistického umění stručnou,
letmo nahozenou skicu, rozmarnou
arabesku,bezprostřední momentku v próze; konečně třetí shodli se
na tom, že žurnalism jest nejvyšší a nejmodernější Hte=
rární formou, kde bez výhrad a bez ústupků lze psáti
slohem brilantním, pikantním, jak zněly šibolety dne.
Konečný výsledek byl, že Heine z umělecké cudnosti

26