nosti za životní podmínku moderní literatury; občerst'"
vil knižní jazyk a básnickou mluvu prvky z ulice, ze
žargonu, z městského ruchu. Nasadil na to vše, co má
mladý muž nejlepšího; vystavil se výtce libertinství
a výčitce gaminství; nezalekl se podezření lehkovážně
vyvolaného literárního skandálu ani výčitky nená=
rodnosti; nedal se zaraziti ani nebezpečím směšnosti.
Tato neúchylná důslednost, tato chrabrá odvaha dá=
vají Nerudovi důstojenství tvůrčího kritika, třebaže
přijal inspiraci z ciziny, třebaže propagoval axiomata
vypracovaná o deset, o dvacet let dříve za hranicemi.
Dnes stala se polemická akta onoho boje mezi starou
a mladou generací podílem literárních dějepisců; jména
Nerudových odpůrců odvál spravedlivý vítr zapome=
nutí; rozmarné a vyzývavé popěvky však, jež bzučel
si mladistvý N eruda, čistě český chlév Augiášův, po=
sud nezastaraly ve »vlasri panenského písemnictví«.
Jak často usedá na rty krutý sarkasm písničky»Na
vršíku dům stál bláznů«, pojaté ze »Hřbitovního kvítí«
do »Knih veršů«, nebo divoký posměch jiné improvi.
sace, podačené v knižním vydání:

»Jcn pijte vodu řiďounkou
a jezte z fíků růžence

a zazpívejte hláskem svým,
at zahanbíte kleštěnce.

A listy z fíků schovejte,
vždyt dají šat vám svátečný
a skryjou hanbu každého,

že před světem je bezpečný.«

25