vichrem to mládí a nadějí. Svatodušní svátky zůstaly
mu vždy jako Alfrédu Meissnerovi symbolem sbra=
tření lidstva a osvobození země; jaro 1848 jevilo se
mu ještě v mužných letech velkou epickou událostí
novověké historie. Jaká zpěvná lehkost, jaký taneční
rytmus, jaký opojný ples vlní se v manesovsky bla=
žené a junácké »Romanci o jaře 1848«:

»Jak lm svatbě hluknul se mužstva roj,
druh druhovu ruku třímal;

a jásavě ku předu šel ten voj,
byt osud i v děla hřímal.

Kde klobouk tam pero, kde bok tam
zbraňkdo tyranem, prchni, chraň se, chraň,

jef ztracen, kdo ve smích by statnost bral,
z těch každý by stokrát život dal:

»Za národ i lidstvo celé!«

Nejkrajnější reakce, kterou zastihla junácká léta Ne=
rudova, byla odpovědí na tyto nadšené tuchy jeho
chlapectví. Neruda promyslil si kletbu reakce a poli .•
tické persekuce až do posledních důsledků a ~uspořil
si tu ani jediné trpké a zahanbující úvahy. V»Ceských
veršíche: a v »Popěvcích k vlasti«, kde lyrika vlastenecká
pracuje namnoze výrazovými prostředky Neruclovy
lyriky erotické, účtuje Neruda velmi přísně s pova=
hou národa, jenž nedovede reakci odolat a jenž se jí
dává určovat ve svém rozvoji, ve svém duchovním
růstu nebo zase skepticky ironisuje chyby své vlasti:
poprvé ozývá se tu v české vlastenecké lyrice stateč.

20