ruda reklamuje s důraznou jasností právo svobodného
projevu polirické myšlenl<y a odsuzuje bachovskou
persekuci volného občanského smýšlení - osobní vý~
křik proměňuje se hned v časovou polemiku. Naši 1'0'"
mantikové z národního obrození neměli pochopení pro
takové tóny; duchovním domovem romantiky byla
právě restZlurace, která zabraňovala sice jednati, ~le
dovolovala sníti, toužiti, vzpomínati. Obezřetný Jung:
mann položí! k trůnu císaře Františka, jedné ze tří hlav
~vropské reakce, loyální klopstockovskou ódu; naivní
Celakovský zalkal prostonárodní elegií nad smrtí caře
Aleksandra, druhého z této nejsvětější trojice; pansla=
vista Kollár pracoval ve vládních službách proti re .•.
voluci.

Teprve z jara 1848 vpadají do těchto romantických
lesních rohů kovové údery zbraní, jichž chápe se prá=
vě mládež. Vedle citových exa1tovanců, kteří viděli
v revoluci možnost pompésního vykoupení z roman .•.
tického světobolu - Neruda vykreslil jednu takovou
problematickou povahu v Josefu harfenistovi, PtIeger
druhou a mnohem typičtější v Jaromíru Olšovském č
srazili se ve svatodušních očistných bouřích se starým,
zpuchřelým řádem světa hlavně novotáři, literární,
umělečtí i političtí. Manes, člen »Slovanské lípy« kre .•.
slil s nadšením prapory a kroje pro revolucionáře, Sa~
bina bil se na barikádách, Frič alarmoval studentstvo,
Sladkovský řečnil monumentálním svým způsobem ve
Svatováclavských lázních. Neruda byl tehdy ještě
chlapcem - sám jmenuje se »pulcemc - ale dal se již
uchvátiti tím omlazujícím a tříbícím vichrem revoluce,

19