Na Nerudu umělce a pozorovatele i soudce veřej no •.
sti lze se již mnohem menší měrou spolehnouti než na
Nerudu člověka: ve věcích vkusu, slovesné kultury,
estetického soudu zůstane společenské ústředí, zů#
staílou tradice domova vždy směrodatnými. Tím vším
trpí až do základů N erudova novelistická próza a
hlavně jeho divadelní a literární kroniky, jimž nezcela
přísluší jméno kritik, kdežto v básních stojí v první řadě
na stráži vysoké a karakterní lidství Nerudovo a ved
dle něho hned jako věrný zbrojnoš přísná Nerudova
autokritika. Kus plebejského nevkusu a lidové trivia .•
lity mčljí ty soudy estetické, společenské a kulturní;
ty banality z ulice a z kuchyně, nasazující si
škrabošku vtipu, ty masité a strakaté apoteosy života po
•zemského. V oblasti estetického soudu zvýšila Ne
•rudovu bezradnost ještě anarchie zaviněná žurnalisty
a utilitáři, hlasateli hmotné modernosti a populárních
tendencí; čistě plebejsky zavrhne Neruda všecko po
•výšené umění založené na složitých konvencích; znu .•
dí se absolutní snahou klasického díla o krásu for .•
mální; odvrátí se nedočkavě od minulosti do aktuální
přítomnosti. Touto daní vyplatil se svému plebejskému
původu, svému proletářskému domovu N eruda spi .•
sovatel v pracích určených hodině, potřebě, žurnálu;
Neruda člověk vyšel čist a svoboden a vryl hrdinský
refief svůj do kovu svých veršových děl a nejlepších
ze svých knih prozaických.
1-
17