PROLET ÁŘSKÉ vědomí Nerudovo, důrazný
protest společenského utlačence proti křivdám ho=
hatců, povýšenců a farizejů, trpká příchut bídy
a ústrku při k<\Ždém soustu mocně hlásí se v Nerodově
mladší tvorbě. Z této inspirace vznikla dobrá polo
•vice »Hřbitovního kvítí« -- hned předzpěv praví vý
•slovně »noha spěla má k tem chudým rovům, pout
•cova jak k hrobu Spasitele« --, zde leží kořeny sociálně
obranné nebo filantropicky zabarvené epiky z prvního
dílu »Knih veršů«, jimiž Neruda dostává se nad Er
•bena, jinak rozhodující vzor jeho baladistiky; bez těchto
předpokladů sotva bychom pochopili Nerudu •• apolo=
getu bídy, mravní depravace, prolelářského utrpení,
jakým jest později v »Obrázcích v nočním svět1ec,
v »Pražských policejních obrázcích«, v :f>Trhanech« a
ve feuilfetonech »Z kraje bídy«. Osobní účast na utr=
pení a křivdě posledních mezi posledními, intensivní
procítění sociální poroby, reální smysl pro opravdovou
velikost proletářovu nepotřebující nižádných
romantických dekorací ani tajemných zápletek, schopnost na=
jíti v zavrženém pátém stavu prvky nového hrdinství,
nové tragiky, nové poetičnosti -- to vše staví Nerudu
vysoko nad filantropický socialism v rukavičkách,
kterým konec koncův zůstává i ušlechtilé stanovisko
Nerudova proti chůdce Gustava PHegra Moravského.
Na rozhraní šedesátých a sedmdesátých let, kdy Ne
•ruda vůbec překonává negaci, pesimism a mnoho ji,.
ných démonů nitra, v onom památném období, v němž
statečně se zaříká, že nebude potud básníkem, pokud
v něm neuzraje, neosvobodí se celý muž, zbavuje se

14