marně zadržované slzy, jen části »Arabeseke, v nichž Neruda stál svému dětství ještě blíže; pročtěte vedle legendární veleby »Svatováclavské mše« naze prozaidmu arabesku takřka autobiografické hodnoty »Byl darebákem« -- a hned pozbudete víry v autentičnost a spolehlivost všech oněch umělecky nesporných vý. tvorů. _ Víme sotva, zda horoucí intensita synovské lásky Ne= rudovy nepřetvořila docela skutečnost jeho domova; zda v této naprosté citové perspektivě nezmizela po= stava Nerudova otce neprávem. Vždyť reální obraz Nerudovy matky známe jen matně a zlomkově, jesli v deseti lehkých popěvcích první verse »Knih veršůe ještě pravdivě zacbyceno prosté a primitivní lidství tétq stařenky zbožné, důvěřivé a oddané, je-li tu vystiženo j"eště věrně instinktivní, mlčelivé a spolehlivédoroz. umění lásky mezi matkou a synem, mizí pozvolna realita života před jakousi odtažitou ideologií, jakou Neruda opřádá lásku mateřskou. Ze tento mohutný cit, jeden z nejtypičtějších vůbec, bude právě Pl'O Nerudu ne. konečně štědrou inspirací básnickou, odhadne každý pozornější čtenář bned z této řady básní. Neruda dospívá tu ve dvou, ve třecb číslech (»Ze všeho jediná zbyla's mně,matičko«,»Už přišel, matičko, Tvůj zimní čase) k svému nejvlastnějšímu lyrickému umění, vyjádřit prostými symboly základnícb jevů přírodních citový svět, provádí tu s pravým štěstím rozeného lyrika opravdové řadění cyklické; naráží tu skoro mi. moděk poprvé na analogie lidského života a vesmemé. ho dění, z kteréhož analogisování, provedeného v celi. 6