zabloudit jako v moderní metropolir přitočí se k nám lehounce a z nenadání jeho hluboká a přece průhledná píseň, aby jasným a věrným hlasem vyvedla nás z bludiště. Duhovýpaprsek Nerudovy básnické moudrosti najde si cestu i do nejtemnějších sklepení našich černých a rozmrzelých smutků a setká tam lehoučké pavučiny mužné a diskretní útěchy. Nestatečnostmi a pochybami, kterými prošel, ne, probil se N eruda, bude se prodírati ironický intelekt každého z nás, ale každému jest také volno, otevřít si Nerudovu knihu a najít si v ní ne snad pohodlně vyšlapanou cestu, nýbrž spíše chrabrou pODídku, zavěšenou na vážný slib opravdo= vého muže. Neušla.li naše sensibilita, naše citovost, naše vůle mimovolným nástrahám tohoto ptáčníka sotva tušeného, jistě se také Nerudova inteligence skříží s námi na cestách soudu, hodnocení, mr-šlenko. vého řešení, přichází lehce takměř tanečním krokem a přece zabírá širé a významné okruhy uměleckého po •. znání, životní moudrosti. Zdál.li se Neruda mezi svými vrstevníky postavou jedinečnou až do grotesknosti, smělou Výjimkou až k nepochopení, takže v jeho geniálnosti viděli manýru, v jeho stylu pouhý rozmar, v jeho názoru na svět do= brodružnou nedbalost, cítíme dnes, že Neruda pra= covaf, sotva si toho vědom, o daleko důsažném typu, jehož hromadné uskutečnění, generační oživení připad~ právě našim dnům. Ti, kdož mezi námi nevyrostli ze setby N erudovy, pocítí alespoň vnitřní potřebu po. ctivě se vyrovnat s Nerudou a jeho typem. Pochybo •. vační lidé, kteří právě na Nerudovi od padesátých let 3