v nichž dobytí vzduchu technickou myšlenkou se opěvovalo jako
vítězství ducha nad živly, jako výboj mravního hrdinství, jako zahájení
nové doby ve vývoji člověčenstva, ale v jeho oslavě
vzduchoplaveckých plánů Pavlových ozývá se totéž radostné nadšení, kterým jsou
neseny jak vzletné ódy Victora Huga a Sullyho Prudhomma, tak i
vědecké a románové utopie J ulesa Vernea. Zprvu se ikarský let Pavlův
jevil básníkovi patrně jako pouhá symbolika odvážného tíhnutí
nadzemského, onoho vzdušného idealismu, jenž pohrdaje překážkami a
nemožností, spěje do výše na vzdory hmotě, stejně jako tam mířilo
spiritualistické úsilí stavitelů gotických. Ale postupně od tohoto poněkud
matného a povšechného pojetí postoupil Svatopluk Čech k reálnějšímu
pochopení vzduchoplavby a ocenil ji jako význačný pokorok na dráze
lidstva. Již v prvním výjevu, kde se v románě Pavel Vysocký zjevuje
nadšencem pro letectví, odmítnuty jsou jako šosácké předsudky ony
běžné námitky proti vzduchoplavbě, které se ozývají i v literatuře hned
při pokusech Mantgolfierových a Charlesových, a oba mladí básníci,
Vysocký i Hvězdný, s pohrdavým úsměvem vyvracejí přízemní
stanovisko dobráckého, ale obmezeného kněze Tykala a rozvíjejí sociální
možnosti smělého vynálezu. Pro Pavla Vysockého nabývá jeho
oblíbená vidina všech kouzel utopie: básnický blouznivec v něm staví
ji do služeb robinsonsky exotického snu o prchnutí na rajský ostrov y
moři, sociální chiliasta, jako již v době romantické, Jean Paul, očekává
od ní sbratření celého lidstva, zánik společenských rozporů, odstranění
hmotné i duševní bídy, ano ~rušení přehrad mezi národy. Takto
vynálezecké úsilí Pavlovo obsáhlo na konec všecek jeho idealism, nasycený
nejlepšími silami jeho čistého jinošství, hlubokého citově, zdatného
intelektuálně, ale bohužel nedoprovázeného žádoucí měrou pevné vůle
a střízlivé soudnosti.

Básník se totiž vůbec nepokusil o to, aby nakreslil Pavla jako
technický typ vynálezce, soustředěného k předsevzatému problému,
uvažujícího o něm přesně, počítajícího určitě a chladně - takový typ,
jehož se v současné literatuře dotkl F. V. Jeřábek životnou a tragickou
postavou Václava Budila v »Služebníku svého pána« a který v našem
písemnictví o čtvrtstoletí později zdomácněl, byl mimo Čechovy
psychologické zkušenosti a básnické možnosti. Proto nepůsobí ani pád
Pavla Vysockého s vrcholu věže svatovítské na vlastním letadle,
přinášející ubohému Ikarovi roztříštění údů i lebky, jako tragédie
vyná232