diti ze sedla dobrodruhem tak nicotným jako byl podvodník pan
Skočdopole; opět zachránila Vojtěcha Koudelu náhoda, jemu vždy příznivá
a nemírně ovláda!ÍÍCÍ pásmo dějové. Výjevem »kapesního lájmu«, který
se úplně opakuje z povídky »Jestřáb contra Hrdlička«, jest pravá
podoba Skočdopolova rázem odhalena a milostné pole pro Vojtěcha zcela
vyklizeno. Sta·rý pan Koudela, doprovázený hospodyní Terezou,
přijíždí, aby požehnal svazku, který jeho přítel Stoklasa tak důmyslně
zosnoval, a ke svatebnímu veselí Vojtěchovu a Liduščinu dostavují se
všecky postavy, jež byl román dříve uvedl; jmenovitě »kandidáti
nesmrtelnosti« z proslulého stol okruhu kavárenského, dostaví se v plném
počtu - velmi řízně zparodoval Svatopluk Čech tímto závěrečným
výjevem romány, jejichž spisovatele na konec ještě jednou předvádějí
v úhrnném tableau všecky postavy svého díla.

Na pohled arabeskovitě, nikoliv však beze smyslu pro vtipnou
pointu da,l Svatopluk Čech poslední slovo jedné z figur
nejpodružnějších, která již dvakráte vložila se svévolnou nahodilostí svůj příběh
do hlavního rámce dějového. Jest to nespoutaný fabulista květnaté
výmluvnosti, jejž byl Vojtěch poznal v noci v literární své kavárně, ale
jenž byl čtenáři představen jen velmi zběžně jako anonymní pán s
prokvetalým vousem. Má pohotově vždy nějaký novelistický příběh
vtipně vyhrocený a dobře zaokrouhlený, jenž značně občerstvuje svou
exotickou barvitostí celek, měně jej do jisté míry v epiku rámcovou.
Proti neživotným a papírovým peciválům z pražských mansard jest
tento inženýr, nakreslený věrně podle modelu z Čechových let
studentských, mužem života, jenž zná svět a proto opovrhuje pouhou
literaturou; všecky jeho povídky, jež se ukazují ovocem staré
novelistické tradice západní, se odehrávají na cestách ve Španělsku, na
vlnách z Černého moře a ve :Francii; i náležejí netoliko prostředím,
ale i přednesem k oněm »cestovním novelám«, které u nás zahájil
Neruda »R.ůznými lidmi« a pak se zvláštní zálibou pěstovaI Čechův
důvěrný přítel Servác Heller. První eroticky štiplavá historka, motivicky
souvislá s buschovským dobrodružstvím krejčíka »Ve stínu lípy«,
paroduje ve vhodném španělském rámci víru v strašidla a staví do
účinného protikladu farskou vážnost a milostné rozpustilství. Druhá,
vyvážená z Čechovy plavby černomořské a rozmarem připomínající
»Kallobiotiku na cestách«, jest skvěle provedenou povahokresbou
prohnaného kšeftařství novořeckého. Třetí, zalitá teplým sluncem a
smysl226