povážlivé a se značnou dávkou pikantnosti, při dušené motivem Josefa
Egyptského, dospívá pak Vojtěch do ložnice svůdné mladé vdovy,
jejímž nástrahám však odolá; zde po prvé kmitá se knihou satyrský
pošklebek spisovatele, jenž ironisuje snílka, hledajícího milostnou přízeň
u žen, které ho nedbají, a unikajícího tam, kde se mu žádoucí žena sama
nabízí. Hostincem, kde se dohovoří se svým domnělým budoucím
nakladatelem Filipem Brzobohatým, a kavárnou mladé líterární bohémy,
doputuje »Kandidát nesmrtelnosti« do vzdušného příbytku přítele
Stanislava, jenž jest jeho podobencem, snad o poznání ještě naivnějším
a ubcžším, a tam, ve vikýřovité světničce přístavku staré panské
budovy vysoko nad Prahou za měsíční záře Vojtěch konečně usne.

Lze si stěží představiti primitivnější techniku výpravnou, než
jakou podává Svatopluk Čech noční příběhy Vojtěchovy. Poddávaje se
s trpností až neohrabanou rozmaru a hře náhody, aby jím pohazovala
jako míčem, prochází Vojtěch, na jehož jednání nemá vlivu ani rozum,
ani vůle, pestrou řadou dobrodružství zcela nesouvislých, potkává se
s libovolnými lidmi, ocítá se v lokalitách nejrůznějšího druhu, a básníku
dostačí časový sled těchto příhod, nezasahujících namnoze již vůbec
do dalšího děje, aby je řadil v celek velmi sypký. I postavy, jimž
později v osnově »Kandidáta nesmrtelnosti« jest přisouzeno místo
významnější, uvedeny jsou do styku s jeho hrdinou pouhým nárazem
nepředvídané náhody: aby vpravil do knihy šejdíře pana Skočdopole,
musí Vojtěch Koudela prožíti s jeho podnapilým lokajem pijáckou noční
burlesku; aby cynik kavárenského kruhu Ezop ulovil pikantní
vdovičku, musí Vojtěch zablouditi v noci do jejího bytu; aby se na
bohémském obzoru Vojtěchově mohl objeviti lžinakladatel Filip
Brzobohatý, musí se za temné noci sraziti s blouznícím básníkem v
karambolu rázu značně povážlivého. Ale toto podání, které jest z části
pokračováním, z části také parodií techniky staršího románu
dobrodružného, mělo pro Svatopluka Čecha tu výhodu, že mu umožnilo, aby bez
hlubší motivace vpletl do románu celou galerii groteskních postaviček,
jak se mu hrnuly pod improvisující pero ze vzpomínek vlastq.í pražské
l;Nhémy. Jmenovitě kavárenský stol okruh »kandidátů nesmrtelnosti«
zavdává spisovateli podnět, aby hromadil doklady svého pitvorného
figurkářství: jednotliví zástupci výbojné literární mládeže, spřádající
i mimo písemnictví neškodné sny revoluční, seskupováni jsou do
kontrastních skupin, aniž uvádí je spisovatel do těsnějšího spojení s hlavní
222