naléhavosti, dokázalo o třicet let později významné dílo velkého
básníka generace následující: Antonín Sova v jihočeském románu o »Tómě
Bojarovi« vrátil se k tématu burianovskému a s duše~pytnou složitostí
i s konkrétním realismem dovodil na širokém pozadí přerozujícího se
venkova stejné pokušení, hrozící od šlechtické odrodilecké dívky
demokratickému sedláku, ale doložil i vítězství lidového zdraví nad svody
chátrajícího panstva. Arciť jen v tématu a v tendenčním zorném úhlu
jest shoda, jinak leží mezi prostoduchou idylou ve verších a odstíněným
románem sociálním dějinný i umělecký vývoj vÍCe než čtvrtstoletý.

216