kami - celek, oslabený v patosu, lépe se přimyká k pomerum
boreckým. Pak, uprostřed líčení sadu i dvorce, vybylo básníkovi místo
na velký slovní a názorový zápas mezi ústavověrným šlechticem
světoobčanského nátěru a státoprávním sedlákem vřelého cítění
národního; zdá se, že podobné rozpravy a rokování byly vůbec v osnově
básně, a že na ně později nedošlo jen pro chabnoucí chut a pohasínající
inspiraci poetovu.

Debata šlechticova s Burianem před starou lipou i v její pohodlné
dutině vyčerpává se otázkou národnosti a světoobčanství; s jemnou
ironií jest naznačeno, že kosmopolitism boreckého pána není než
ošemetným pláštíkem politiky poněmčovací, ať již se lehce posmívá
náboženským ideálům české reformace, ať hlásaje heslo jednoho ovčince a
jednoho pastýře, požaduje spojení slabších národů s mocnějšími, ať se
odvolává k Schillerovi jako pěvci ryzí lidskosti. Skromný a přece'hrdý,
zdvořilý a přece rozhodný Jan Burian nesouhlasí se svým hostitelem
v ničem: ukazuje, jak se ze zápasů náboženských zrodila volnost
svědomí a kterak obdobně boje národnostní budou patrně kolébkou smíru
národů; důmyslně dovozuje, že různost plemen, jazyků, kultur není než
výrazem odvěkého pudu přírody i dějin po rozmanitosti a změně;
barvitým přehledem Schillerových látek dramatických dokládá, kterak
hlasatel obecné humanity vynikal živým smyslem pro svébytnost
jednotlivých národů a zemi. Vyvraceje názory boreckého pána, Jan
Bu'rian se vrací k myšlenkovým motivům, nadhozeným v předchozím
zpěvu u příležitosti úvahy o původu svébytnosti starodávných staveb;
básník se jich dotkl již na několika místech »Lešetínského kováře«,
jehož základní tése zní rovněž: starodávný svéráz vzdělanosti lidové
jest bezpečnou zárukou národního zdraví, bez něhož ani všelidský
pokrok neobstojí. Ve »Zpěvníku Jana Buriana« jsou takové úvahy zvláště
na místě, neboť souvisí co nejtěsněji i s hlavním pásmem dějovým. J eť
Maruška, pro niž se Burian rozhodne, ztroskotav v lásce ke Stelle,
květem na kmeni svérázné lidovosti a takřka jejím ztělesněním
zdravá její prostota úplně nahradí Janovi světovou, velmi zjemnělou,
ale málo osobitou kulturu Stellinu. Ale v dalším průběhu nevrátil se
Svatopluk Čech již k těmto závažným tématům cestou diskusní, ač
bychom se nadáli bezpečně alespoň ještě jednoho střetnutí se Stelliným
otcem. Pouze při milostném setkání v háji, když Jan Burian uzří
Máchův »Máj« v ruce mladé šlechtičny, přihlásí se skvělou tirádou ke
210