zapadlým raJem dětství jest tu oživen, idylka lásky vzkříšena test
jakoby jen dodatkem ke ztracenému edenu mladosti, a nade vším letí
prudce ve vzpomínce a touze, vystiženy podivuhodnou zvukomalbou
milované zvony domova.

"Lešetínské zvony slyšet valné hony,
přes pole a háje zní ten svatý hlas,
hlaholí tak jasně, hlaholí tak krásně  
Lešetínské zvony rád bych slyšel zas!«

Že si básník na této apostrofě, zhušťující to, co »Lešetínského kováře«
pojí s cyklem »Ve stínu lípy«, právem zakládal, ukazuje okolnost, že
variaci elegie vložil Václavovi do úst ještě jednou, a to na samém
závěru básně tam, kde se nedočkavý ženich vrací sebevědomě do
Lešetína, aby podal Lidušce navždy ruku a založil si s ní bezpečný domov;
tentokráte však vloudilo se do elegie mnoho snoubenecké
sentimentality,

Těchto desatero písní hlásí se zřejmě k oboru ohlasové poesie
české, dovedenému již jeho zakladatelem fr. L. Čelakovským k
dokonalosti klasické; vývojově náleží erotická čísla z »Lešetínského
kováře« přibližně mezi Heydukova pabásnění lidové lyriky a mezi
Sládkovy »Starosvětské písničky«; proti ohlasům Čelakovského jsou však
sotva uměleckým pokrokem. Vciťují a vmýšlejí se správně do naivní
duše lidové mládeže; rozvádějí vděčné a přístupné motivy, kterými se
rádi zabývali prostonárodní zpěváci ve svých milostných projevech
(motivy prstýnku, hvězd na nebi, kukačky, plačících očí milenčiných
atd.); užívají s prospěchem některých výrazových prostředků písňové
stilistiky české, na př. refrénu, apostrofy, řečnické otázky. Leč
neponořují se' pod povrch lidového zpěvu. Malicherné zdrobňování a mazlivé
zosobňování, v jakém si až k nechutenství liboval Adolf Heyduk, jest
skrovnou náhradou za naprostý nedostatek jadrně osobitého výrazu,.
zkrojeného po starodávnu a chutnajícího kmenově, jak to nacházíme
skoro ve všech Sládkových písničkách: hlubšího pohledu do lidové
bytosti tu nikde není. Ježto pak tyto písně i s celou idylou lásky jsou
vlastně neústrojnou částkou »Lešetínského kováře« a do jeho epického
toku závadějí roztříštěnost a neklid, nelze tohoto dočasného návratu
k básnickému slohu "mořské fantasie« pokládati za šťastný pokus.
básníka tvůrčích sil zřejmě ochabujících.

196