soudní výměr, dojde ke srážce mezi lidem a správcovými ozbrojenci.
Ti střelí do družiny kovářovy, a nato P.rokop i J óza velí k útoku,
jemuž neodolá ani továrna, ani její majetník; fabrika lehne popelem,
Józa zabíjí svůdce své milenky. Lešetínskou revoluční bouři, jíž se
účastní vedle domorodců také německé dělnictvo fa!brické, a které
padne za oběť továrna, vylíčil Svatopluk Cech pouze povšechnými
rysy, nedosahujícími ani zdaleka děsivé sugestivnosti obdobných obrazů
z »:Evropy«, jmenovitě živel davový při vzpouře jest sotva postižen.
Přivolané vojsko obrací se nejprve proti kováři, jenž se sice nezúčastnil
revolučního útoku rozvášněného davu, ale přece byl jeho
myšlenkovým původcem; ani před sešikovanými řadami vojáků nechce kovář
ustoupiti a brání se perlíkem. Teprve salva z pušek láme jeho odpor
a kovář se smrtelnou ranou v prsou klesá na svou kovadlinu.

Ctenář by formuloval rozřešení tragického konfliktu v básni snad
slovy: kovář neustoupil, ale podlehl; setrval na své půdě, leč pouze
proto, aby tam dokonal; dal příklad vytrvalosti, avšak byl zároveň
dokladem, že nad mravní silou na konec přece jen vítězí nadpráví
hmotné síly, zvláště pokud má spojení s vládou a vojskem. Než, toto
skutečně tragické, ale skličující řešení nebylo by nikterak po chuti
Cechovu mravnímu optimismu, jmenovitě když nejde o ledabylého
kováře z Lešetína, nýbrž o symbolického ztělesni tele mužného češstvÍ.
I rozluštil si básník obtížný problém jinak: méně důsledně v myšlence,
ale uspokoiivěji pro cit; ne podle logiky událostí, nýbrž nenadálým
zasažením osoby dotud nezúčastněné; slovem tak, že skladba,
exponovaná jako selanka, po revolučním vzepětí přece jen končí idylicky.
Ta tam jest doba hrdinských a tragických závěrů Cechových básní,
oněch mohutných disonancí, v nichž se vyburácely temné síly »:Evropy«
neb »Václava z Michalovic«; nyní, za doby ochabujících schopností
tvůrčích, dostačí mu pohodlnější a klidnější rozluštění, právě iako ve
»Slaviill ... podzim bez bouří a s vlažnými večery nastává.

Ve chvíli, kdy ve své kovárně u přítomnosti dcery a souseda
Brázdy na střelnou ránu umírá, vrací se do Lešetína ke svému mistru
tovaryš Václav, ienž musil odejíti, když se dílně nedostávalo práce, a
který v cizině toužil věrně po domově i po Lidušce kovářově. Přináší
vesměs dobré zprávy, až na to, že strůjcové vzpoury byli pozjímání
a Józa, vykonav čin odplaty, v půtce zabit: továrník padl, syn jeho
rozhodl se celé dědictví rozprodati, a za kupce pozemků se hlásí český
13 193