v končinách jeho mladosti dávno skutkem. Ještě více poděsila jej na
českém venkově základní změna hospodářská. Drobný průmysl
domácký a rukodělný, připouštějící jak osobní samostatp.ost řemeslníkovu,
tak značný kus vynalézavého důmyslu pracovníkova, nemohl již v
ničem odolávati tovární velkovýrobě; fabriky, zaměstnávající a
vyčerpávající hromadně dělnictvo a přinášející závratné zisky
podnikatelům, vyhrnuly se z velkých měst i na venkov, zabíraly tam pole, luka
i městiště vesnic; český proletář stával se sluhou strojů, parobkem
kapitálu, pouhou bezprávnou pracovní jednotkou; hlavně na úpatí
Středohoří postupovala industrialisace vítězně.

Leč tyto příznaky civilisačního přerodu se nedotýkaly pouze srdce
idylického konservativce, kotvícího všemi zálibami v minulosti, nýbrž
jevily se vážným mementem také citlivému svědomí starostlivého
vlastence, který právě v českém Středohoří, tak drahém od dětských
let, si uvědomoval, že kollárovské obavy v německém příboii od severu
v ničem nepozbyly časovosti. Stírání národní svéráznosti pociťoval
jako vítězství bezbarvého internacionalismu, který, podrobiv si zevní
povahu národů, bude ukládati také o jejich vnitřní svébytnost a oslabf
postupně jejich sílu sebezáchovnou. Ve výboii továrního velkoprůmyslu
a kapitalistické podnikavosti na českém venkově spatřoval právem
veliké nebezpečí národní, vždyt fabrikami, hlavně od severu, dral se
až k samému srdci vlasti živel německý, který netoliko vykořistoval
české ruce a hla/vy, netoliko skupoval a rodákům navždy odnímal
českou půdu, pudě je namnoze k vystěhovalectví, ale přímo i
germanisoval, nejzhoubněji ve škole - právě v této době věnoval Svatopiuk
Čech výmluvné veršované poslání »Ústřední matici školské«, která
tuto míní býti »záštitou před dravými vlky«.

I umínil si básník, asi čtyři léta po cyklu »Ve stínu lípy«, zobraziti
český venkov na tomto hospodářském, sociálním a národním přerodu,
a to dílem, jež by se ze selanky logickou událostí změnilo v oslavu
revoluce, ale revoluce zvláštního rázu. Kdežto Adamité nad Nežárkou,
komunističtí vzbouřenci na lodi .Evropě, mluvčí ruského nihi1ismu ve
»Slavii«, Vladimír, toužili zahájiti nový sociální řád na zemi, chtěl
Svatopluk Čech nyní posunouti v popředí své skladby povstalce, hájící krví
i životem starý svět a mstící se na jeho rušitelích. V čele této
konservativní revoluce, jako její mravní strůjce, měl stanouti lidovy hrdina,
jenž tkví kořeny pevně ve zděděné půdě a starých 'řádech, ale na
186