padně hlasný úvod invalidův. Volba italského dějiště výborně
vyhovovala čechovskému exotismu, jenž »Ve stínu lípy« také v humoresce
krejčíkově i v románku šumařově tvoří úmyslnou protiváhu k
starousedlému domabylství sousedovu <1' mlynářovu. Pochod do Vlach a
lombardské zkušenosti podává vysloužilec svými dvěma
nejoblíbenějšími prostředky: kontrastem a nadsázkou, šetře právě tak málo jako
krejčík pravděpodobnosti, zvláště· rozmarně burleskní líčení alpské
zimy, přímo překypuje vynalézavostí drastických hyperbol. Přepínání
Čechova chvastavého vojína nabývá zvláštního svérázu tím, že
prášilovské nadsázky vyrůstají vesměs z lidové, co nejnázornější
obrazotvornosti, jíž každá sebesmělejší metafora se mění ve skutečnost, takže
jí překypující vypravěč na konec sám věří; jadrná úsečná mluva
vojenské ráže, prosycená interjekcemi a výkřiky, zesiluje ještě dojem;
nikde nesklouzl tu do oné plytké sentimentálnosti, jíž prosytil o něco
později dva vojenské obrázky lyrické, »Předčasná smrt« a »Rodnou
vsí«.

Rozkošně podařilo se Svatopluku Čechovi v jeho jednonohém
hrdinovi to, čeho není ani u Máchových, ani u Hálkových vysloužilců
a co v poněkud drsnější úpravě poutá na invalidovi Pfeff1ově; spojiti
válečnickou odvahu s lidskou něhou, nehoráznost slov s laskavostí
srdce, vtip s tklivostí; nábožný povzdech křesťanský na závěru
vypravování takřka shrnuje tento zvláštní ráz invalidova podání. V tom
bylo by lze přirovnati výbornou figuru čechovskou k jinému
válečnickému vypravěči naší slovesné tradice, k panu polesnému
Doupnákov i, který v Koubkově »Rokoku« do svých vzpomínek vpletl též
episodu z tureckých bojů pod Evženem Savojským u Bělehradu - táž
směs burlesky a něhy, žertu a vážnosti, táž snaha, najíti pod drsnou
skořápkou chv<1'stavého vojína lidový český typ, táž schopnost pojetí
v nejkrásnějším smyslu slova humoristického, ale jaký rozdíl v umění
výrazovém!

Vypravování paní hostinské, spojené s burleskou vysloužilcovou
útkem stejně slabým jako nahodilým, liší se od předešlých povídek tím,
že jen zcela skrovnou měrou objasňuje povahu obšírné a stále
vzrušené vyprávěčky, jejíž citlivá a účinná lidumilnost se nadhazuje rysy
zcela povšechnými a konvenčními. Vyváživ látku snad z příběhů, jimiž
na základě svých zkušeností v zájezdním hostinci mnišeckém bavila
v Litni Čechovy děti vzdálená sestřenka otcova, mínil básník podati
178