páně učitelova, celou invencí mezi Čechovy práce úplně původní,
zafožené na skutečnosti z básníkova okolí. Rozcitlivělý a blouznivý
kantor kreslen jest také podle vranského modelu; bylť mu předlohou
Čechův oblíbený učitel ve Vraném Josef Trykar, s jehož rodinou se
básník za studentských let důvěrně stýkwl; z Trykarova života pře-.
vzat jest i hlavní motiv povídky, předčasná smrt paní učitelové a hoře
nad ní. Jako jadrný soused měl i tklivý mozartovec, na rozdíl od
lehkovážného krejčíka a požitkářského pojezdného, velebiti »božský půvab
šťastné domácnosti«; ten byl pro Svatopluka Čecha nerozlučně spiat
s náladami štědrovečerními.

Z pozdějších autobiografických prací Čechových, z »Cesty Václava
Maliny do minulosti« a z »Dávných vzpomínek« víme, s jakou
starodávnou obřadností a s jakým rodinným nadšením býval u správce
Františka Jaroslava Čecha slavíván štědrý večer, a jak právě v
posvátném stínu ozářeného a ozdobeného stromu vánočního projevovala
se nejvroucněji vzájemná něha rodičů i dětí. Drahé ty dojmy
inspirovaly Svatopluka Čecha k první jeho básni vůbec, k dětsky
prostoduché a slzruvě jímavé báchorce »Vánoční sen«, zaznívaly toužebnou
melodií do snů starého pana inspektora v povídce »Jestřáb contra
lirdlička« r. 1876, třebaže se jim skoro současně spisovatel posmíval
literární i psychologickou satirou v »Poslední vánoční povídce«. Ještě
po cyklu »Ve stínu lípy« vznikly z vánočních nálad dvě drobné
básničky, jako teksty k obrazům »Květů« r. 1882, »Vzpomínka«
a»VojÍnův Štědrý večer«. V první zalétá ve svaté noci jeden z andělů do
pusté 'krčmy a: budí v duši osamělého zhýralce očištující vzpomínku
na vánoční ráj dětství, ve druhé, spádu až písňového, touží voják
jezdec při pohledu do chýše, ozářené světly vánočními, po vzdálené
ženě a: dítěti; dva sentimentální gemy bez prohloubení, bez
originálnosti.

Nyní »Ve stínu lípy« ožily štědrovečerní nálady pravděpodobně
v souvislosti s otcovou smrtí a, byly rozpředeny obšírněji než kdy
před tím, sloužíce zároveň básníkově kornposiční snaze po intonačni
rozmanitosti cyklu. Jestliže z povídky sousedovy září slunce. českého
léta, jestliže z vysloužilcova příběhu sálá jižní žár vlašský,
jestliže ze šumařova vypravování se usmívá kavkazská krajina kouzly
pozdního jara, zde, v kantorově vánočním diptychu rozestírá
ledové své náručí česká zimní krajina, střídajíc divokou bouři
sně
17~