překažené dostaveníčko s veselou dohrou při klášterní hostině, jest
původu knižního. V proslulé proticírkevní veršované satiře s
rozpustilými obrázky »Svatý Antonín Paduanský«, kterou německý malíř a
básník Vilém Busch za doby t. zv. kulturního boje bujně a málo vkusně
zparodoval katolickou legendu, nalezl Svatopluk Čech hlavní prvky své
burlesky: vznik lásky a štěstí vytouženého dostaveníčka, náhlé
překvapení při něm a pitvorný úkryt postiženého milence, pijáckou
slavnost klášternÍ. Český básník povznesl hrubozrnnou komiku německého
humoristy do vyšší oblasti a se zálibným vtipem rokokové
drobnokresby propracoval to. co v jeho předloze bylo nadhozeno zkratkově
v dřevorytech výtvarných i slovesných. Všecek proticírkevní paskvil
zmizel; povážlivé zálety u vdané paní proměněny v kouzlo první lásky
u mladické dívčinky, jejíž strýc nahradil klamaného manžela; místo
urážlivého Antonínova vstupu do kláštera rozhodl se Svatopluk Čech
pro dočasný a náhodou přivozený krátký pobyt krejčíkův mezi
rozjařenými, ale v celku dobromyslnými Prantiškány.

Velmi šťastnou invencí učinil Svatopluk Čech krejčíkovu milenku
neteří a pomocnicí cukráře, jenž jest mistrem svého umění. Dosáhl tím
působivého kontrastu mezi sladkým řemeslem a divokým vzezřením
i počínáním strýcovým; mohl dostaveníčko mladých neopatrných
milenců umístiti do dílny, jež sama působí burleskně; směl hrubý Buschův
motiv překlopené kádě nahraditi, snad s použitím další pomůcky
literární, úkrytem v obrovském dortu, o jakém již v prvním zpěvu»
Václava z Michalovic« vykroužil vtipnou episodku; našel tak vděčný, byť
nezcela pravděpodobný spojuiící člen mezi útěkem rekovým před
pronásledovatelem a mezi jeho účastí na klášterním veselí; i podrobnost
tak podřadná, jako temná lázeň pronásledovaného milovníka, stala se
daleko vkusnější, byla-li stilisována jako koupel v syrobu. Tímto
způsobem hrubě typisuiící zjednodušení Buschovo nahrazeno bylo
arabeskovým uměním rokoka, které dekorační guirlandy rozmarné hry
vine kolem několika zcela individuálních, výjimečných výjevů. Z nich
zvláštní péči věnoval Svatopluk Čech klášternímu veselí při
porciunkulích františkánských, tak jako by byl chtěl vytvořiti komický protějšek
k tragické tabuli jesuitské ve vstupním zpěvu »Václava z Michalovic«
- podobně si historičtí malíři libovávali vedle honosných scén
hromadných v starožitnickém a krojovém gemu pijáckém. Komika tohoto
výjevu, jehož krejčík se ve svém dortu stává neviděným účastníkem,

171