Než biskup Valdemar, veřejně zcela rehabilitovaný, rozvlní jako
buřňák »chmurné vlny svaté války«, kmitne se dějem básně ještě
naposled utěšený obrys milostného zátiší gurrského, jež král s Dagmarou
i s družinou navždy opouští. Ale neobtáčí zámečku a jezirka již
vesna vonným věncem květů, nýbrž jeseň teskní s opuštěným sídlem.
Pro náladu tu zvolil Svatopluk Čech lyrický tvar: jako na počátek,
tak i na závěr zpěvu položena jest skaldova kancóna, tentokráte
elegická, třetí to písňová vložka, odlišná i rytmicky od epického ostatku.
I zde napověděl však Svatopluk Čech daJší etapu dějovou:

»T eď královnu v R.ibe Objímá stesk,
an hrdý kníže

kdes daleko letí v bitevnt třesk
Jak živý blesk

za velikost Dánska, za oslavu kříže.«

Na rozdíl od ostatních zpěvů má pátý oddíl epopeje, nadepsaný
»Danebrog«, prudký dějový spád. Popisné odbočky ani lyrické vložky
nepřerušují událostí, rozdělených mezi všecky hlavní osoby básně a
zaplétajících i nejpokojnější z nich do příběhů válečných. Bojují oba
Valdemarové, ujec i synovec, krev brotí přední hrdiny dánské, Stranga,.
Lykkeho i Olobeho, ba i jutský panoš Dagmařin tasí meč v obraně;
veškeré pak tyto zápasy soustředí se kolem královny, jež s věrnou
Kristinou takřka neustupuje s jeviště. Obratnou a hutnou komposicí
docíleno jest naprosté jednoty dějové, ano i místní. Boj věrných dánských
poddaných o ribský hrad a královnino bezpečí proti proradnému
biskupu Valdemarovi zhuštěn jest do dvou vrcholných dnů, z nichž pozdější
obsahuje záróveň vítězný návrat králův z Čudska; samy události
výpravy finské shrnují se retrospektivní zprávou páně Lykkovou, kterou
Dagmar přijímá před příchodem Valdemarovým. Ale osudy mladého·
páru královského se již rozešly: zatím co její osoby i jistoty proti
biskupovi hájí Strange, panoše a Olobe, podniká král Valdemar činy
křižáckého hrdinství po boku nové oblíbenkyně, snědé portugalské
princezny Berengarie, dobrodružky palčivých zraků a temného vlasu.
Takto jest zpěv »Danebrog«, pro mladou dánskou královnu, jež
očekává příchod dítěte, školou životního zklamání: podlé jednání biskupa
Valdemara, jenž jest jí tolik zavázán, oloupilo ji o víru v dobrotu
lidského srdce, lehkomyslná nevěra manželova otřásla její důvěrou
150