či slovanskou vůbec - snad záleželo básníku dokonce na tom, aby tento rozdíl zůstal zastřen. Jakoby u vytržení snovém, hromadí se Dagmařiny přeludy. S výše tak děsivé upírá Dagmar pohled do ochlazujících hloubek mořských, kdež však uprostřed báchorkových divů květeny i zvířeny vodní uzří potopenu starou Vinetu, v níž obývají typické zjevy hrdinské idyly slovanské. V úplné shodě s vlastními zkušenostmi v Kozerově a v Lípě a podle pravidel svého procesu tvůrčího proměnil zrakovou visi v halucinaci sluchovou - duchové, žijící v propadlém městě podmořském, osvobozují se ze svého hoře šumnou písní, velkou elegií vyhubeného národa, která posléze přechází v hlas pomsty, ječící, stenající a řvoucí z rozvlněného Baltu. Veškerých prostředků své působivé zvukomalby, všelikých darů výrazového stupňování, nejrozmanitějších úskoků básnické rétoriky využil Sv. Čech v těchto šesti uzavřených desetive'fšových slokách, střídajících rýmy mužské a ženské, aby rozvedl »šumnou píseň duchů« v chorál co nejsložitější. Jest to jedno z míst, na němž můžeme změřiti výrazový vzestup básnického slova českého od Jana Kollára po Svatopluka Čecha, kteří myšlenkově nejsou od sebe příliš vzdáleni. Kdežto v předzpěvu »Slávy dcery« zní povzdech nepomštěných duchů vyhubeného Slovanstva (»Stíny jejich na dvou se časů hněvajíce ničemnost, ve mhle sivé těchto zřícenin úpně vyjí«) jako pouhý akord vyluzený dotykem smyčce ve vysoké poloze, vládne Svatopluk Čech v závěru druhého zpěvu »Dagmary« celým orchestrem, který od nyvého ševelení harf se stupňuje až k bouřlivému plenu veškerých nástrojů kovových '3. zešťových. Kolik temných a příkrých disonancí nahromadilo se ve vnímavé duši Dagmařině za svatební jízdy od Štětína k Rujaně! Jaké hrůzy plemenného záští a náboženského nepřátelství vzbudilo před jejím něžným zrakem vypravování Albertovo a Lykkovo! Do kolika rozporů se svědomím zbožné křesťanky a slovanské humanistky zapletlo ji uvědomení, že sama právě přijíždí na trůn říše, jejíž dějiny poskvrněny jsou tolikerým ukrutenstvím, zbroceny tolikerým krveprolitím! Toto nové zdrcující poznání zaléhá k ní netoliko z výkladů dánské družiny, ale i z hlasů moře a z přeludů ve vzduchu, takže královská nevěsta omdlévá mezi oběma světlými bytostmi, s nimiž od nynějška bude spojen její osud, mezi Strangem a Kristinou. Avšak lidské i básnické povaze Čechově jsou tato hustá mračna sporů a hrůz nesnesitelná, takže stůj 142