či slovanskou vůbec - snad záleželo básníku dokonce na tom, aby
tento rozdíl zůstal zastřen.

Jakoby u vytržení snovém, hromadí se Dagmařiny přeludy. S výše
tak děsivé upírá Dagmar pohled do ochlazujících hloubek mořských,
kdež však uprostřed báchorkových divů květeny i zvířeny vodní uzří
potopenu starou Vinetu, v níž obývají typické zjevy hrdinské idyly
slovanské. V úplné shodě s vlastními zkušenostmi v Kozerově a v Lípě a
podle pravidel svého procesu tvůrčího proměnil zrakovou visi v
halucinaci sluchovou - duchové, žijící v propadlém městě podmořském,
osvobozují se ze svého hoře šumnou písní, velkou elegií vyhubeného
národa, která posléze přechází v hlas pomsty, ječící, stenající a řvoucí
z rozvlněného Baltu. Veškerých prostředků své působivé zvukomalby,
všelikých darů výrazového stupňování, nejrozmanitějších úskoků
básnické rétoriky využil Sv. Čech v těchto šesti uzavřených
desetive'fšových slokách, střídajících rýmy mužské a ženské, aby rozvedl
»šumnou píseň duchů« v chorál co nejsložitější. Jest to jedno z míst, na němž
můžeme změřiti výrazový vzestup básnického slova českého od Jana
Kollára po Svatopluka Čecha, kteří myšlenkově nejsou od sebe příliš
vzdáleni. Kdežto v předzpěvu »Slávy dcery« zní povzdech
nepomštěných duchů vyhubeného Slovanstva (»Stíny jejich na dvou se časů
hněvajíce ničemnost, ve mhle sivé těchto zřícenin úpně vyjí«) jako
pouhý akord vyluzený dotykem smyčce ve vysoké poloze, vládne
Svatopluk Čech v závěru druhého zpěvu »Dagmary« celým
orchestrem, který od nyvého ševelení harf se stupňuje až k bouřlivému plenu
veškerých nástrojů kovových '3. zešťových.

Kolik temných a příkrých disonancí nahromadilo se ve vnímavé
duši Dagmařině za svatební jízdy od Štětína k Rujaně! Jaké hrůzy
plemenného záští a náboženského nepřátelství vzbudilo před jejím něžným
zrakem vypravování Albertovo a Lykkovo! Do kolika rozporů se
svědomím zbožné křesťanky a slovanské humanistky zapletlo ji
uvědomení, že sama právě přijíždí na trůn říše, jejíž dějiny poskvrněny jsou
tolikerým ukrutenstvím, zbroceny tolikerým krveprolitím! Toto nové
zdrcující poznání zaléhá k ní netoliko z výkladů dánské družiny, ale
i z hlasů moře a z přeludů ve vzduchu, takže královská nevěsta
omdlévá mezi oběma světlými bytostmi, s nimiž od nynějška bude spojen její
osud, mezi Strangem a Kristinou. Avšak lidské i básnické povaze
Čechově jsou tato hustá mračna sporů a hrůz nesnesitelná, takže stůj
142