pravděpodobný důsledek, nebyl by mohl položiti nevěstinu jízdu s dánským průvodem jinam než do vod Labe. Ale plavba mimo střízlivé pobřeží labské, chudičké vzpomínkami historickými, nehodila se ani popisným, ani výpravným záměrům básníkovým. Již před svým výletem na sever zosnoval si plán svatební cesty ve své epopeji tak, že Valdemar přijme z rukou poselstva nevěstu kdesi ve vlnách Baltu naproti výspě Rujany; česká princezna pak měla tam dospěti po Odře, zátokami Pomořanskými mimo ostrovy Volyň a Uznojmo. Takto měla vykonati »cestou svou mezi hroby a zbytky baltického Slovanstva, tehdy již rozdrceného a skonávajícího, plouti kolem Vinety nedávno před tím ztroskotané a v tajemném vidění zahlédnouti ve hlubinách vodních pohřbenou její nádheru, zatruchliti nad hřbitovem bratrského národa: a předsevzíti si orodovati u příštího manžela za ubohé pozůstakty nešťastného plemene.« Tento záměr určil dráhu již básníkovu severskému zájezdu, jehož odraz lze krok za krokem sledovati v druhém zpěvu, tématicky nazvaném » Vineta«. Na rozdíl od prvního zpěvu, jehož šestistopý trochej směřuje k slavnostně popisné šíři, zbásněna jest »Vineta« trochejským veršem o pěti stopách, vhodnějším svou větší stručností, aby vyjádřil dějovou rušnost. Této ovšem není v jeho vstupu, věnovaném plavbě královské nevěsty do Štětína Labem až k Uznojmu; prozatím dělí se o slovo malíř pompy s krajinářem. Do světla a .stříbra ponořen jest kolorit lodi i jejích svátečních příslušníků, zvláště rusého snílka Stranga a plavovlasé dívčí družiny Dagm