baltského SIQvanstva v duchu Kollárově, ale ze starožitnického
suchopáru přenesená do názorné a působivé epiky, měla vplynouti do osudu
Dagmařina hned při vstupu do pomořské říše ValdemGl!rovy. Šumná
píseň barevného a pěnivého moře s přírodními svými kouzly i s
bájetvorným svým příslušenstvím měla provázeti životní příběh krásné
královny ostrovní. Svěží a nevinně smyslný půvab věčně zelených
výsep dánských, bohatých od přírody a zúrodněných ještě pilnou rukou
zahradníkovou a rolníkovou, měl s malebnými městy kupeckými,
s pyšnými hrady a zámky královskými a s přísnými chrámy tvořiti
krajinné pozadí středověkého děje, zářícího leskem kultury rytířské.
Básnické provedení epického plánu, ověřeného studiem nad knihou
i na cestách, nezanedbalo ničeho z toho ze všeho, ale zdůraznilo
jmenovitě v prvé půli skladby ještě prvek, jenž patrně vytanul
Svatopluku Čechovi zvláště silně při návratu domů: příslušenství Datgmařino
k rodu i tradicím národní dynastie přemyslovské a jeH plné vědomí
české i slovanské - hrdinka tradice severské měla zůstati věrnou
dcerou rodné země a světlým ztělesněním jejích nejlepších hodnot
životních. To se projevilo hned v široce založeném vstupu Čechovy
epopeje.

První zpěv básně »tIra o nevěstu«, přidržel se velice věrně lidové
předlohy baladické a neuznal za vhodno starodávné podání dánské
nahraditi obrazem založeným na pravdě dějepisné, dostupné dílem
II Palackého, dílem u Tomka. Proto svatební poselství dánské míří
i u Čecha na královský dvůr pražský a nikoliv do Míšně, kde se r. 1204
Markéta-Dagmar s matkou Adlétou zdržovala, a kde se vykonaly její
zásnuby s Valdemarem. Proto svou dceř odevzdává do rukou poslů
severských sám český král Přemysl Otakar 1., ač podle dějinné
skutečnosti žil za doby jejího sňatku odloučen od první choti Adléty i dcery
Markéty v novém svazku manželském. Proto v celém ději,
soustředěném obratně na dobu co nejkratší, posunuty v popředí dvě události,
zdůrazněné v dánské písni prostonárodní: Strangova hra o ruku nevěsty
a loučení českých manželů královských s dcerou, odcházející do
daleké, neznámé země na panovnický trůn. Z barvitého tlumu postav,
zasahujících u Sv. Čecha do děje prvního zpěvu, jsou historické pouze
čtyři: král Přemysl Otakar 1., jeho chot Adléta, jejich dcera
MarkétaDagmar a pražský biskup Daniel. Leč jsou historické pouze podle
jména a nikoliv podle povahy, o-níž nebylo nesnadno se poučiti u obou
130