tonu cestopisného parafnasoval Svatopluk Čech koncepční postup
zvláště důležitého místa své skladby; to, co sám procítil na výspě
v Kozerově a u otevřeného okna hostinské místnosti v Lípě, prožívá
Dagmar na konci druhého zpěvu básně; také u ní se stupňuje zraková
vise ve vášnivě naléhavý dojem sluchový, v onen šumný zpěv duchů
v utonulé Vinetě.

Je-li tato cestopisná črta z valné části doprovodem Kollárovy
rozjímavé lyriky, možno stať »Ve stopách královny Dagmary« oznar
čiti jako komentář lidových balad dánských, které se tu citují v úpravě
poněkud odlišné od Vocelova překladu. První píseň s refrénem »Tak
plaví se pan Strange pro královnu Dagmar« slouží za vstup cestopisu;
romance o svatebních darech uvádí se u výtahu na doklad královniny
obliby u dánského lidu; balada o mořské ženě připadá básníkovi na
břehu Severního moře; líčení chrámu v Ribe uzavírá se úryvky
z písně o smrti královnině, jež jest zárove'ň přechodem ke zprávám
o Ringstedu, pohřebišti Dagmařině. Věrně zaznamenává Svatopluk
Čech všecko, čeho se o hrdince své dopídil, budiž to etymologie jejího
iména, nebo památný byzantský křížek v kodaňském museu
starožitností; zálibně prodlévá ve zjištěných či domnělých dějištích jejího
života, ať jsou to ssutiny hrádku u jezírka Gurre, nepatrné stopy
slavného Ribehusu či svatyně v Ringstedu; někde na rozdíl od
historického podání zdůrazňuje svou básnickou fikci, upravenou pro
umělecké potřeby, tak zejména mluvě o svatební plavbě Dagmařině,
položené úmyslně týmž směrem, kudy se bral básník sám: od ústí Odry
mimo domnělou Vine tu s výhledem na útes arkonský až na SHiIland.
A tak celá črta dosvědčuje to, co napověděl spisovatel hned v úvodě:
»Moje výprava neplatila k'rasavici z masa i krve, nýbrž jen vzdušné
vidině obraznosti.« I ostatní cestovní zkušenosti v Dánsku, které
arabeskovitě obepínaly studijní postřehy Čechovy, přicházely vhod jeho
básnickým záměrům. V epické skladbě o Dánsku XIII. věku shledáme
se stejně se šťavnatou zelení lučin a hájů jako s půvabnou plavostí
štíhlých Seveřanek, jimž se český spisovatel podivoval podle svědectví
svého feuilIetonu na SHillandě a v Jutsku naší doby. Cesta, ač krátká
a nesoustavná, vydala hojné ovoce.

Trojí význačný živel doplnil za severského putování obraz, který
Svatopluk Čech chovalo Dagmaře v mysli na základě učené stati
Vocelovy a prostoduchých lidových písní. Dějinná elegie nad pádem
po9 W