svých letohrádků, jezírko Gurre, zámek Frederiksborg a královská
hrobka v chrámě v Ringstedu; v Jutsku vedle východních přímořských
měst Koldingu a Vej1e navštívil na západě starodávné Ribe s dějinnou
katedrálou. Při plavbě od Štětína na Sjiilland poznal za pohnuté noci
divoké rozmary Baltického moře, které se naň na břehu
heringsdorfském usmívalo přátelsky a při vyhlídce s kozerovského Streckelbergu
k němu mluvilo hlubokou elegií; zato Severní moře nepůsobilo naň
valným dojmem, když se s ním letmo setkal na procházce z Ribe. A tak
i po zájezdu na germánský sever zůstal někdejší básník knižní »mořské
fantasie« poetou moří »slovanských«; jako mezi ně zahrnoval jeho
učitel Jan Kollár, učený pisatel »Staroitalie slavjanské«, celé moře
Jaderské, tak k nim alegorik »Slavie« počítal i Pontus Euxinus a epik
»Dagmary« onen Balt, jehož slávu a hrůzu dávno před plavbou do
Kodaně vytvořil intuitivně v historické baladě o starém mrtvém
Husitovi.

V limanu oderském pídil se po zbytcích dávno vyhynulých
Slovanů, na Sjiil1andě a v Jutsku ve stopách středověké královny dánské
hledal památky starobylé kultury rytířské: procházel musei, chrámy,
hrobkami a zříceninami. Ale přítomnost zaléhala chtěj nechtěj do jeho
historických myšlenek a básnických dojmů. Německý přiboj, který se
ničivě přelil přes hroby slovanských Pomořanů na Volyni a Uznojmě,
útočil před jeho očima v Jutsku na zděděnou půdu dánskou,
připomínaje svědomitému vlastenci poměry v domově a burcuje tak jeho
svědomí, aby se nedalo krajinnou dálkou sváděti k zapomenutí na ústřední
problém každého Slovana. I nabývala historická báseň, která klíčila
v Čechově mysli, stále naléhavějšího vztahu k politické přítomnosti
a přičleňovala se orga.nicky k nedávné »Slavii«.

Kromě bezvýznaill1né humoresky »Moře« zaznamenal Svatopluk
Čech dojmy ze své severské pouti ve třech črtách, nejprve v
lehounkém rámci rozmarné arabesky povídkové »Tovelille« r. 1883, nato
v cestopisném úryvku »Vineta« r. 1885, posléze v rozlehlejší a
propracované stati »Ve stopách královny Dagmar« r. 1888; jest patrno
a básníkem samým doloženo, že se při psaní těchto obrázků vydatně
opíralo cestovní poznámky.

Beletristicky zarámovaná vzpomínka na jezírko Gurre pohrává
půvabně předstalVou sličné křehké Tovelille, milenky krále Valdemara
Atterdaga, a vymyká se tudíž na pohled z okruhu Dagmařina. Av~ak
127