Polky na dravém živlu i neústupném otci. Takto zápasí Ivanova láska
k J advize výhradně s překážkami zevními, kdežto milostný vztah obou
vůbec nemá od začátku dramatického vzrušení, jsa takřka samozřejmý,
zvláště když s obou stran zazní otevřené vyznáni. Erotický cit i zde
zůstává úplně konvenčním, a básník se spokojuje tím, že pro něj
vynalézá půvabné dekorace lyrické, zvláště štastné tam, kde náladově
vyjadřují ducha prostředí, v němž příběh lásky se odehrává.

Ale při tom trpí »Slavie« povážlivou jednostrannosti. Kdežto
staropolský svět panské kultury i s romantickým rámcem přírodním oživen
jest kolem starého hraběte a jeho dcery s důvěrnou názorností
láskyplného štětce Matejkova, chybí Ivanu samému naprosto podobné životní
pozadi. Ale Sv. Čech neznal z přímého názoru ruských
»šlechtických hnízd« a patriarchálních oblomovek, jež si jakožto střediska
staroruské osvěty kořenů až předpetrovských pravděnejpodobněji
přimýšlíme doplňkem k Ivanově typicky ruské a urozené osobnosti, a
protože nemínil se spokojiti pouhými parafrázemi slovesnými, nechal
hlavní postavu »Slavie« zmítati se s milostným jejím bolem i s politickými
jejími sny ve vzduchoprázdném prostoru povšechné, životně
nezakořeněné abstrakce. Jak daleko zůstal tu Svatopluk Čech se svým
matným Ivanem za teplou realističností »Evžena Oněgina«, jehož tvůrce
vzývá v předzpěvu »Slavie«!

Daleko více než svými činy a citovým svým životem zajímá Ivan
svými názory, které za plavby na Slavii rozvíjí v pohnutých diskusích
s přítelem Čechem a s bratrem Vladimírem. Vážnost a zápal, s nimiž Ivan
zásady své pronáší, jsou v dokonalé shodě s jeho krásnou mužnou
povahou, avšak jejich vlastenecký a politický obsah sám nemá vůbec
osobního zbarvení, ani individuální motivace. Vyznačiv vlastní své
stanovisko skromnými námitkami, vloženými do úst vlastnímu
představiteli českého národu na palubě Slavie, básník učinil Ivana
hlasatelem slavjanofilských ideí, které se déle než půl století rozléhaly
v ruském písemnictví a novinářství a s nimiž v celku sympatisoval.
Ale ani v tlumočení Ivanově, s nímž se Svatopluk Čech nikde nadobro
neztotožňuje, nevystupuje slavja'l1ofilství celé, tím méně slavjanofilství
původní, nýbrž pouze určitý jeho úsek, podstatně zbarvený národním
liberalismem čechovským.

Starší slavjanofilství ruské vytvořilo za mocného, byt popíraného
vlivu idealistického myšlení a historickofilosofického romantismu
ně94