patrno z ».Evropy«, byl přesvědčen, že sociální revolucionářství jest
příznačným zjevem evropského západu, kde se jím projevila
churavost zestárlého a umdleného organismu; tím více jej překvapil vzrůst
nihilismu na Rusi a jeho stupiíující se odvaha.

Jako většina západních Evropanů poznal Svatopluk Čech patrně
nihilism nejprve z podání románového, a to pravděpodobně ze
sympatického typu, jejž v Bazarovu »Otcův a dětí« vytvořil již r. 1862
Turgeněv; důvodně lze pochybovati, že by byl obeznámen také s oběma
odpornými postavami, kterými r. 1869 a 1879 Gončarov a Dostojevskij
provedli zdrcující kritiku .nihilistické mládeže, Marka Volochova ze
»Strže« a Petruši Verchovenského z »Běsů«; rovněž teoretiků
nihilistického realismu, N. G. Cernyševského, N. A. Dobroliubova a D. J.
Pisareva sotva četl, než přikročil ke své »Slavii«.Ale nepřišla-li do
jeho rukou románová apoteosa nihilistického směru, Černyševského
kniha »Co dělat?« s ideální loutkou Rachmetovem v popředí, doslechl
doiista o sensačním procesu autora onoho propagačního románu, jenž
poučil čtenáře novin i na západě, že nihilism je organisované hnutí s
promyšleným základem ideovým ů přečetnými přivrženci mezi ruskou
inteligenci Teprve však opakující se nihilistické atentáty na čelné
představitele ruské vlády na rozhraní let sedmdesátých a osmdesátých,
které zahájily výstřely Věry Zasuličové na generála Trepova, učinily
ono poznání naléhavou starostí v myslích domácích i zahraničních
rusomi1ů, zvláště když násilné ty skutky a pokusy doprovázely
obecnou nespokojenost s vládní soustavou jak se strany krajně op osi ční,
tak i z tábora konservativních slavjanofilů. Ve dvouletí 1878--1880
cítil kde kdo, že problém nihilismu jest životní otázkou Ruska vůbec,
kterou dvorští a vojenští autokraté petrohradští chtěli prostoduše
odstraniti přísnou diktaturou a laskavý car Alexandr II. opožděným
odhodláním ke konstituci- Po několika nezdařených atentátech na cara
i rodinu, které byly opověděny novinářskou diskusí o oprávněnosti
kralovraždy, dokonala 13. března 1880 puma útočníka Rysakova před
Michalským palácem dílo dávno připravované, a všichni slavjanofilové
na západě kladli si rozpačitou i zděšenou otázku: zdaž podaří se
Rusku, které právě zvítězilo nad odvěkým nepřítelem Slovanstva na
Bosporu, překonati také nového a daleko nebezpečnějšího odpůrce,
jenž mu roste ve vlastním nitru?

Takto uvědomoval si Svatopluk Čech nedlouho po slavné válce

6 81