ve snovém vidění, propůjčil Svatopluk Cech všecek lesk své zdobné
rétoriky, svého lyrického koturnu, své pečlivě ciselované mluvy,
nedbaje hrubě toho, že celkový rámec původní osnovy jest tím poněkud
porušen?

Ale procítaie z opojné inspirace snu a fantasie, iež isou nerozlučně
spiaty v této mistrovské skladbě, nezakřikuje se jako jindy skeptickým
poukazem, že jej obraznost zavedla do klamavého neskutečna, nýbrž
naopak prožívá hlubokou životní pravdu své noční vidiny: »však nad
temenem cítím, že mi, krouží ohromnou perutí, pln jaré síly Slovanstva
orel bílý«.

Šlo nyní Svatopluku Čechovi skutečně o to, přeložiti snový přelud,
vzbuzený horoucí vzpomínkou na mrtvého otce, do oblasti .reálné,
nahraditi duchové přízraky z dějin a báje pravděpodobnými postavami
z přítomnosti, položiti místo tajemného letu epický děj a místo
zázračného zasažení božského logickou pravdu činů podložených názory a
úvahami. A tak po čtyři léta Svatopluk Čech chystal se k tomu, aby
vytvořil velkou skladbu, jež se »Zimní noCÍ« se sdili o apoteosu nového,
kulturního i politického rozmachu Slovanstva a jeho obrodného
poslání v Evropě, o zvláštní zřetel k osudům Slovanů východních, o živý
vztah 'k nadšenému slavjanofilství českému, jež poznal u svého otce,
10 vzpomínkovou závislost na dojmech černomořské plavby, o názor

optimistický, který často vnáší do diskusí i děje hymnické horování·
Pohříchu, o jeden rys neměl se nový rozsáhlý výtvor sdíleti s krátkou
»ZimnÍ nocí«: o prudký var inspirace básnické a o naléhavou
vášniVost výrazovou - vše to pohaslo a vychladlo průběhem let, takže
tentokráte mnohem větším právem než při své zimní fantasii mohl
básník přirovnávati svůj tvořivý vznět poeticky k »motýlu nočnímu
křídel otřepaných«.

''Ve velké epické skladbě »Slavie«, která jako výtčžek
několikaletého uvažování, jak básnicky ztělesniti naděje i úzkosti slovanské
a jako ovoce soustředěné, ale předčasně ochabnuvší práce slovesné,
objevila se počátkem roku 1882 v »Květech«, lze snadno vystopovati
původní rozsáhlý plán tématický, uskutečněný pouze částečně, a to
způsobem nerovnoměrným. Slovanstvo mělo tu vystupovati zástupci
hlavních svých kmenu, jeiichž vzájemn~-mi vztahy, diskusemi..a spory
měly býti ztělesněny nejzávažnější a nejpalčivější otázky současné
politiky slovanské; na konec měl alegorický děi vyústiti v souladnou
78