do Cařihradu se již ani zmínkou nevzpomíná, i osobní podíl poetův
v nábožensky politickém triumfu nadobro mizí, a zcela trpně pije jeho
zrak i sluch cařihradský div. Dokonce epilogický sbor na počest
»Slovanstva orla bílého« celým rázem vypadá ze sugestivního rámce
snu, neboť tyto tři rétorické sloky s refrénem působí historický-mi
svými narážkami, svou umělou stavbou a slohov~"mi svými jemnostmi
jako přesně propracovaný výtvor stavu co nejbdělejšího; ostatně jest
pouze na pohled hymnickým chorálem, kdežto ve skutečnosti
básnickou kapitolou z dějinné dialektiky slavjanofIlské. Jí dal Svatopluk Čech
disposici velmi promyšlenou: v první sloce retrospektiva na dějinné
pokoření Slovanstva, bohudíky již minulé, v druhé obavy evropsk~'ch
západniků před východním nebezpečím, v poslední však vyvrácení
jejich a dějinně mravní program slovanské budoucnosti. Nazývá-li
Svatopluk Čech hrůzu politického Západu ze slovanského výboje »snem
zlého svědomí, stínem bázně lichým«, nezaujímá přece k západní
kultuře onoho krajně odmítavého stanoviska, v němž si libovali
nejradikálnější slavjanofilové na Rusi a s něhož ostatně rozhodně odsuzovali
podstatnou část českého vývoje dějinného. Vděčně uznává, že
Slované se vzdělali na téže řecko-římské kultuře, na níž zbudován jest
myšlenkový svět .Evropy germánské a románské, ano ze byli
učelivými žáky svých západních bratří. Ale dospčvši dnes mužné síly,
touží Slovanstvo přímo zasáhnouti do dějin a vnésti do osudu lidstva
nové myšlenky; k tomu ideovému výboji, nikoliv snad k
imperialistickým choutkám, umožněným širou !Svou rozlohou a miliony svých
příslušníků, rozpínají své peruti osvobození a sjednocení Slované,
hledajíce vedle sebeurčení politického též sebeurčení kulturní, obé
v duchu světlé humanity, věrni heraldickému svému ptáku - bílému
orlu. Zde, spoléhaje na nové skutečnosti dějinné na Balkáně a na
Rusi, předhonil Svatopluk Čech o mnoho mil slovanskou vzájemnost
Kollárovu, která se vyčerpávala programem jazykovým a literárním.
neodvažujíc se nejmenších přesunů dotavadních poměrů .státních: na
troskách osmanského panství, s pevnou nohou na posvátných
dlaždicích chrámu Božské moudrosti v Cařihradě viděl r. 1877 zvedati se
velikou politickou moc slovanskou, solidární to řadu národních států
balkánských pod záštitou mohutného Ruska; odtud měla vyjíti I mravní
a myšlenková obroda unavené a vyčerpaná .Evropy. Jaký div, že
tomuto slastnému proroctví, vloženému do hymnického chvalozpěvu

77