»Ba zdá se, jakby Hospodinův decil
byl náhle zavál u nesčetné hroby.
jež vyryly v zem tuto zašlé doby,

a jak by z kúry ztuhlých pláni těch
slovanských kosti miliony vzrýval,
zas těla podobou je přiodíval,

hnát v rezavých jim tyčil třemenech
a toužením, jež drulldy nevyplnil.
zas mrtvá prsa bouřlivě jim vlnil.«

Hrdinsk.á romantika slovanská, nasycená vzpomínkami na kronikářské
a dějepisné podání staroruské i na zvěsti bohatýrské epiky srbské,
prosycuje rušné líčeni šikujícího a množíciho se vojska, pospíchajícího
ze zasněžených niv velkoruských přes Ukrajinu na Balkán, kde,
probuzen čarovným dotykem báchorkové víly, staví se rozjásaný kra'levič
Marko mezi nadšené bojovníky. Celé podání má při tom kmitavou
rušnost, závratný pohyb, útočnou názornost hlubokého, živého sna,
jehož perspektiva jest !šfaSltně zachována i při následujícím vidění
cařihradském. Jak se v teplém stínu jižních cypřišů a pinií otevírá
pohled na přístav Černého moře, jak vodní hladina se kalí
nepřehledným mračnem mrákot-ného loďstva kozáckého, jak za měsíční noci
vztyčené prsty bílých minaretů vztahují se nad cypřiši k hvězdné
obloze, a jak puká po věky zazděná brána staré Byzance - to všecko
uchvacuje zvláštní opojnou a svítivou psychologii snu, utkaného z
motivů cestovních vzpomínek, knižních dojmů, básnických představ
obrazností, sotva dostupnou bdělému stavu - jako zdrželivá prósa
hasne před touto visí začátečnický cyklus Čechových »Snů«. A pak
úchvatné vidění závěrečné ve velechrámu Boží moudrosti! Vý-t\'arfTý
smysl Svatopluka Čecha, který se rád osvčdčoval při barvitých
apoteosách církevního i světského umění barokního, inspiroval jej zde
k velikolepému chrámovému výjevu v monumentálním slohu
byzantském, kde nad tajemně vítězným šumem věřícího zástupu v obnovené
svatyni rozvíří se nekonečný rej planoucích světel hieratického vý~
znamu, až posléze z věkovitého zazdění vyprostí se hlavní oltář
chrámový, a před ním v oblacích kadidla zapěje valný zástup
duchovenstva i s věřícími v lodech své Tedeum.

Čím blíže postupuje básnický sen zimní noci ke svému závěru,
tím posouvá se osnova skladby;· otcovy účasti při vítězné výpravě
76