kánem. V létě podařilo se anglickým a rakousk~-m diplomatům značně
oklestiti slovanské územní a politické zisky na Turecku, a tento
Berlínský mír ukazoval, že zdaleka není na Balkánském poloostrově
dobojováno, ale slavjanofilští nadšenci v Petrohradě a v Moskvě, v
Bělehradě a v Praze byli přesvědčeni, že příští balkánská válka sjednotí
státně Srby navzdor Rakousku, a že tentokráte vítězná vojska
slovanská již nezastavÍ před Cařihradem.

Jest nutno znáti tyto válečné a politické události v jejich prudkém
spádu, máme-li pochopiti závratnou výši slavjanofilských tehdejších
nadějí v Čechách; nedošly výrazu mohutnějšího než v Čechově básni
»Zimní noci«, kterou s pseudonymem P.rokopa Hradila koncem roku
1878 otiskly »Květy«, a jež pak přešla do dvou souborů Čechovy
poesie, do »Nové sbírky veršovan~-ch prací« a do »Čerkesa a jin}Tch
básnÍ«. Konečná úprava skladby pochází asi z doby nedlouho před
uveřejněním v časopise, ale v pozůstalosti básníkově se nam zachoval
úryvek prvního znění, který napomahá datování vzniku »Zimní noci«
do doby vánoční neb povánoční na rozhraní let 1877 a 1878; podle toho
inspirován byl básník překotnými úspěchy slovanských zbraní na
Balkáně v zimě 1877 a 1878, kdy se cesta na Cařihrad vítězům jižjiž
otevírala. Ale dochované verše původního tekstu končí se dříve, než vlastní
slavjanofilská myšlenka politická zalehne do skladby, zato možno
z prvotního náčrtku nabýti jasného obrazu o tom, kterak živel důvěrně
subjektivní postupně v »Zimní noci« mizel pod dějinně politickou
dumou o nedalekém panství slovanského plemene nad celým východem
evropským.

Síodvacet veršů nedokončené improvisace ze sklonku roku
187má ráz elegický a dýše mnohem hlubší zádumčivostí než vyzrálá báseň
pozdější; těkání s předmětu na předmět, nepropracované přechody
myšlenkové, četné odbočky ukazují stejně jako struktura rýmovaných
trochejů a běžná otřelá epiteta, že se tu Svatopluk Čech úplně svěřil
vedení chvíle, nezmáhaje jí auto kritickým úsilím. Vánoční nálada,
prožívaná za bouřlivé zimní noci ve stínu štědrovečerního stromku a v
sousedství dětské postýlky sedmiletého bratříčka, budí v básníku,
přtkročivšim teprve nedávno třicítku, city těžkého žalu nad ztracenou
mladostí, na niž vzpomínku rád by pil z číše podávané neviditelnou
rukou posvátné noci zimní. A tak zjeví se patetickému elegikovi, který
se sám zahrnuje doklady předčasné staroby, jinošská milenka, aby

73