stále pojímati jako děj typický pro celé Slovanstvo, jehož osud řeší
se zde sice s osobní horoucností, ale zároveň i s dalekými výhledy
dějinnými. Důstojný to prolog četných a i rozsahově významných
slavjanofilských básní Svatopluka Čecha, jež po }}tlandžáru« v rychlém
pořadí následovaly!

Válečné příběhy na Balkáně valily se od 'roku 1876 jako hlučná
a krvavá lavina; pozbyvše záhy významu pouze místního, staly se
životní otázkou celé Evropy východní. Počáteční úspěchy černohorské
vystřídány byly v červenci r. 1876 krvavými vítězstvími tureckého
velitele Abdula Kerima v Srbsku, jež se stupňovala až do října a
vyžádala si nesčíslných životů netoliko v řadách srbského vojska, ale i mezi
ruskými dobrovolníky kolem generála Černajeva: Srbsko bylo takměř
povaleno. Slavjanofilská strana v Petrohradě naléhala na
nerozhodného cara Alexandra: II., aby, nedbaje diplomacie anglické stranící
Turkům a licoměrných slibů Porty, postavil se za ohrožené Srby a
zároveň mstil prolitou krev ruskou; po státnických průtazích došlo v
dubnu 1877 k válce rusko-turecké, zosnované na velmi širokém základě
stratégickém. Průběh v4lky dávail z počátku za pravdu válečné straně
na Rusi, která pokládala cestu do Cařihradu za otevřenu a horovala
o blízkém konci panství muslimského, ale rychlý pochod evropských
vojsk ruských, jenž mistrovsky překonal překážky Dunaje i Balkánu,
zarazil se u Plevna na delší čas; celý svět slovanský s utajeným
dechem čekal, kdy podaří se rozmnoženým vojskům ruským a
rumunským zdolati chrabrého obhájce plevenského Osmana pašu. Po pádu
Plevna, který byl též v Čechách pozdraven jásotem, 10. prosince 1877,
překonávala skutečnost i nejsmělejŠÍ předpovědi slavjanofilských
optimistů. Gurko, SkobeIev, Karcov, Mirskij, Radecký a Tottleben
předháněli se ve vítězných činech za nejnepříznivějších poměrů přírodních.
Sofie, Plovdiv, Drinopol, Rodosto padly rychle za sebou do moci
ruské armády, která stanula těsně před Cařihradem. Současně
se Srbové zmocnili Niše a porazili Turky na Kosově, Černohorci vtrhli
do Baru a Skodry, Rumuni udeřili na Vidin. Přes pozdě poslanou pomoc
anglickou nezbylo zhroucenému Turecku než uzavříti mír se
slovansK}'mi spojenci ve Sv. Štěpánu, v němž 3. března 1878 uznalo
nezávislost Srbska i Černé liory a zároveň rozšířilo podstatně jejich území;
Bulharům zřídilo knížectví; Rusům vydalo Besarabii a velkou část
Armenie; bezděky přiznalo svrchovanost carovu nad celým skoro
Bal72