nabývající váhy tím, že jejich původce vystupuje jako pouhý nástroj
a 'tlumočník Hospodinův.

Dva typičtí básníci pozdní romantiky vyložili každý po svém
smysl vidění .Ezechielova skoro současně, ale na sobě nezávisle: Victor
JiugO liberalisticky, Taras Ševčenko v duchu mystiky národnostní.
Na závěr »Kontemplaci«, vrcholného svého díla důvěrné i rozjímavé
lyriky z dob mužnosti, Victor Hugo položil visionářskou skladbu

»Magové«, prosycenou symbolickým pojetím dějin, a tam mezi
postavami nadlidských tlumočníků vývoje človččenstva vykázal zvláštní
odstavec oblíbenému svému .Ezechielovi právě za vidění nad
Chebarem; podle názoru Hugova onen duch, jejž uvádí Hospodin do
lidských kostí a jímž je křísí, jest volnost a svoboda. Maloruský pěvec
~aras Ševčenko, horlivý hlasatel kyjevského slavjanofilství, posílaje
p. J. Šafaříkovi do Prahy svou báseň o Janu Husovi, připojil k ní
veršované věnování, v němž českého slavistu velebil iako .Ezechiela,
stanuvšího na velikých kupách na rozcestí všesvětovém a
přepočítávajícího do jednoho veliký rod mrtvých Slovanů »A Ó dive! mrtví
vstali, oči otevřeli! Bratr s bratrem objali se, řekli sobě, povčděli
slovo tiché, věrné lásky na věky a věky! A plynuly v jedno moře
slovanské vše řeky.« Tato překrásná koncepce, že poznání
Slovanstva a láska k němu oživí kosti dávných Slovanů k nové síle
bohatýrského dění, vrací se u předních básníků českých: padesát~ let po
Ševčenkovi užil ji, mluvě o Kollárovi, Jaroslav Vrchlický, po
Hugových stopách nadšený ctitel Ezechielův, mnohem dřIve již Svatopluk
Čech v obou slavjanofilských básních »Handžár« a »Zimní noc«; k
obdivovatelům proroka Ezechiele a zvláště tohoto úchvatného místa,
náležel také Jan Neruda, jak vyznal v památné své causerii o bibli u
příležitosti světové výstavy vídeňské r. 1873.

V »Handžáru« převzal Svatopluk Čech pouhou polovici
prorockého vidění Ezechielova: hrůza rozmetaných kostí celého Slovanstva,
jež ztrouchnivěly na sten~-ch bojištích, ovívá jej morovým svým
dechem a plní mu duši tesknou pochybností, zda se kdy probudí k
novému životu - místo odpovědi září ien handžár chladným svým klidem;
teprve v pozdější skladbě »Zimní noc«, vzniknuvší již za dalšího
vítězného ,období balkánských válek, prožívá básník vlastní obživující
proces Ezechi.elovaproroctvi. Místo toho táhnou v »Iiafldžá:ru« přede
zraky dumajícího samotáře kruté výjevy z útisků Jihoslovanů od
70